Starlink

Testovací družice

Prvními testovacími družicemi se měly stát MicroSat 1a a 1b. Byly vybavené transpondéry v pásmu Ku a kamerou s nízkým rozlišením pro pořizování snímků Země a satelitů navzájem. Měly startovat jako sekundární náklad při některé z misí Iridium NEXT v roce 2016. Nakonec byly použity pouze pro pozemní testy a jejich úlohu na oběžné dráze převzaly družice MicroSat 2a a 2b.

MicroSat 2a a 2b, později známé spíše jako Tintin A a B, byly dvě identické družice. Měly tvar kvádru s rozměry 1,1 m × 0,7 m × 0,7 m, každá o hmotnosti 400 kg. Jejich start byl plánován na začátek roku 2017, nakonec letěly jako sekundární náklad při misi Paz na začátku roku 2018. Stejně jako předchozí exempláře, byly i tyto vybaveny komunikací v pásmu Ku a kamerou s nízkým rozlišením. Sloužily k testům komunikace mezi dvěma pozemními stanovišti. Byly vybaveny dvojicí vyklápěcích solárních panelů o rozměrech 2 m × 8 m a anténou na principu fázového pole v pásmu Ku.

Družice generace 1.0

Družice první generace jsou výrazně plošší a váží jen 227 kg. Jsou vybaveny jediným solárním panelem o výkonu 3 kW a Hallovým motorem vlastní výroby, který namísto typického xenonu spotřebovává krypton. Jde o první použití kryptonu pro pohon družice. Ten má sice o 10–15 % větší specifický impuls než xenon, ale produkuje o 15–25 % nižší tah a motory na krypton jsou o 15–25 % méně efektivní, takže ve výsledku pro vyrovnání se tahu xenonových motorů potřebují kryptonové výrazně větší výkon. Velkou předností kryptonu oproti xenonu, zvlášť u takto velké konstelace, je ale jeho cena za kilogram: krypton je 5krát až 10krát levnější.

Všechny satelity Starlink dokáží určit svou pozici pomocí GPS a zařízení pro sledování hvězd. Díky tomu dokáží lépe směrovat svůj signál, a také se, pomocí vlastního pohonu, automaticky vyhýbat odpadu a ostatním družicím na oběžné dráze.

Družice obsahují 4 antény v pásmu Ku, opět na principu fázového pole; u dalších generací je pak plánováno přidání laserové komunikace mezi satelity a antén v pásmech Ka a V.

Družice generace 1.5

Od září 2021 je vypouštěna nová generace družic, označovaná také jako v 1.5, která je vybavena laserovými pojítky po mezidružicovou komunikaci v rámci sítě Starlink. To dále zefektivní a zrychlí komunikaci v rámci této sítě. Hmotnost družic narostla na cca 295 kg.

Další rozdíl oproti předchozí generaci má být při zániku v atmosféře: současná verze je navržena tak, že po vstupu do atmosféry shoří 95 % dílů, u budoucích generací by již měl shořet satelit celý.

Družice generace 2.0

V přípravě je rovněž nová generace družic, která by měla výrazněji využívat laserových pojítek. To by mělo zajistit nárůst přenosové kapacity, snížit komunikační zpoždění o cca 10–20 ms a omezit závislost sítě na pozemních přístupových bodech.

Družice by měly mít hmotnost 1,25 tuny a měřit 7 metrů. Vynášet je bude nová loď Starship.

Družice V2 mini

Vzhledem ke skluzům ve vývoji nosné rakety Starship se SpaceX rozhodla nasadit přechodový typ družic generace 2., který bývá také označován jako Starlink V2 mini. Jedná se o zmenšenou platformu o délce 4,1 m. Družice tak lze vypouštět pomocí existující infrastruktury raket Falcon 9. Hmotnost těchto družic při startu je cca 800 kg, což je 2,5× více než u stávajících družic verze 1.5.

Přenosová kapacita této verze byla výrazně posílena a nabízí až 4× vyšší přenosové pásmo oproti V 1.5.

Družice jsou osazeny dvojicí výklopných fotovoltaických panelů s maximálním rozpětím cca 30 metrů. U předešlé generace měla každá družice pouze jeden fotovoltaický panel, který po vyklopení měřil 11 metrů. Celková plocha fotovoltaických panelů jedné družice Starlink V2 Mini činí 116 metrů čtverečních, což je více než čtyřnásobek plochy panelu družice Starlink V1.5.

Pohonný systém těchto družic doznal význačných změn, neboť ty jsou nově vybaveny iontovými motory na argon. Motory poskytují 2,4× vyšší tah a 1,5× vyšší specifický impuls než kryptonové iontové motory na 1. a 1,5. generaci družic. Použitím levnějšího plynu Argon se výrazně sníží náklady na družici. Parametry nových motorů: tah – 170 mN, specifický impuls – 2500 s, celková účinnost – 50%, spotřeba – 4,2 kW, hmotnost motoru – 2,1 kg.

V roce 2025 začala být vypouštěna modernizovaná verze této generace - V2 Mini Optimized. U těchto družic došlo k dalším optimalizacím, zejména k odlehčení o 22 %. Hmotnost tak činí pouhých 575 kg a lze tak vypouštět jedním startem větší množství družic.

Družice V3

První veřejně viditelný krok ke 3. generaci satelitů Starlink provedla SpaceX počátkem července 2026, když požádala FCC o licenci pro 100 000 satelitů označovaných Gen3. Podle žádosti společnost počítala s využitím oběžných drah kolem 325 a 475 km nad zemským povrchem se sklony k rovníku od 26 do 96,9 stupňů, očekávaná hmotnost jednotlivého satelitu byla 2000 až 2500 kg a plocha po rozevření dvou solárních panelů 300 až 400 m². Zakladatel SpaceX Elon Musk počátkem srpna 2026 oznámil, že první várka Starlinků V3 do vesmíru odletí při nadcházejícím letu Starship Flight 14. A dodal, že jejich provoz bude mít významný vliv na poskytovanou službu, až bude na oběžné dráze 1000 kusů, což by mohlo nastat v polovině roku 2027. Musk současně uvedl, že o rok později, tedy v létě 2027, očekává jeden start Starship denně.

SpaceX zveřejnila podrobnější informace pár dní před startem 14. letu Starship, prvního na oběžnou dráhu Země. Z oznámení vyplynulo, že každý satelit Starlink V3 přidává do konstelace 1 terabit/s (Tb/s) kapacity stahování, což při 26 satelitech první várky celkem představovalo 26 Tb/s kapacity doplněných jedinou misí. To je přibližně desetinásobek kapacity vynášené do té doby jedním startem rakety Falcon 9 s mini satelity Starlink V2 a současně zhruba 3 % dosavadní kapacity celé konstelace Starlink. Při odesílání dat pak kapacita jednoho satelitu dat dosahuje 160 Gb/s. Fázované antény V3 podporují 2 048 paprsků pro stahování dat a 2 stejný počet pro odesílání dat, zatímco verze V2 měla 192 paprsků pro stahování a 144 pro odesílání.

SpaceX dosud nezveřejnila rozměry 3. verze. Ze slov Elona Muska po úspěšném dokončení prvního letu vyplynulo, že s rozloženými panely má satelit rozpětí jako Boeing 737, které v nejnovější generaci MAX dosahuje 36 metrů. Specializovaná média a pozorovatelé ale současně informovali o tom, že rozpětí nových Starlinků je podobné jako u Boeingu 787, tedy 60 metrů. Šířka složeného satelitu ve chvíli, kdy opouští nákladový prostor Starship, podle některých zdrojů dosahuje 7 m.

První sada 26 Starlinků V3 vypuštěná 28. září 2026 nesla označení Starlink Group 31-1 a SpaceX k ní přiřadila hmotnost nákladu kolem 52 tun. Po vysazení z nákladového prostoru kosmické lodi všechny satelity rozložily své antény a solární panely a navázaly první kontakt se Zemí a zbytkem konstelace Starlink prostřednictvím rádiových frekvencí a laserových spojení. Poté začaly pomocí vlastních trysek postupně zvyšovat své oběžné dráhy, aby po testování na oběžné dráze začaly sloužit zákazníkům již několik týdnů po startu. Šlo o první sadu 3. generace zařazenou do konstelace, za připomenutí ale stojí, že SpaceX již 24. července 2026 při předchozím letu Starship Flight Test 13 vypustila 20 kusů V3 a otestovala jejich schopnost řádně se připojit do sítě. Protože však Starship letěla jen po transatmosférické, tedy suborbitální dráze, všechny tyto satelity spolu s ní vstoupily několik desítek minut po startu do hustších vrstev atmosféry, kde zanikly, na rozdíl od kosmické lodi vybavené tepelným štítem.

SpaceX od počátku využívala k vynášení satelitů Starlink nosnou raketu Falcon 9. Koncem června 2026 se uskutečnil první orbitální let nosiče Super Heavy s kosmickou lodí Starship. Ta pak vysadila na oběžnou dráhu první várku družic 3. generace, které jsou významně výkonnější a větší než předchozí verze, takže je není možné vynášet pomocí raket Falcon 9.

Jasnost družic

Plánovaný počet satelitů Starlink má kritiku astronomů a to kvůli viditelnosti družic. Astronomové se bojí, že satelity budou komplikovat astronomická pozorování kvůli jejich jasnosti. Protože satelity Starlink mohou samostatně měnit své oběžné dráhy, nejdou naplánovat vědecká pozorování, které by se vyhnuly přeletu satelitů.

Společnost SpaceX na kritiku zareagovala tak, že všechny nově vynesené družice Starlink, počínaje misí Starlink v1-L9, která proběhla 7. srpna 2020, vybavuje speciální sluneční clonou. Sluneční clona je vyrobena ze speciální tmavé pěny, přes kterou projdou pouze rádiové vlny. Družice s touto clonou se nazývají VisorSat. Družice VisorSat jsou neustále zdokonalovány a jejich viditelnost je postupně snižována. Podle posledního měření, v provozní výšce 550 km, byla viditelnost snížena z původní průměrné hodnoty 4,63 mag (viditelné i za mírného světelného znečištěním) na průměrnou hodnotu 6,48 mag. Cílem je, aby družice dosáhly hodnoty 7 mag, což je hodnota, kdy družice nelze spatřit pouhým okem. SpaceX se i tak nadále snaží spolupracovat s astronomy na tom, aby se viditelnost nadále snižovala. Družice navíc při vzestupu na vyšší dráhu mají změněnou orientaci solárního panelu tak, aby tolik neodrážel světlo.

Kosmický odpad

Velké množství satelitů také vytváří dlouhodobé nebezpečí vesmírného smetí způsobeného srážkou dvou satelitů. SpaceX však tvrdí, že riziko není zdaleka tak vysoké, jak by se mohlo zdát. Satelity jsou malé a v okolí Země je neuvěřitelné množství místa. Konstelace navíc bude navržena tak, aby co nejvíce minimalizovala rizika a potenciál vzniku vesmírného smetí.

Satelity mají vlastní pohon a jsou schopny se vyhnout případné srážce s jiným objektem. SpaceX uvedla, že většina satelitů je vypuštěna v nižší nadmořské výšce a očekává se, že satelity, které se rozbily, budou během pěti let zpomaleny atmosférou natolik, že se samy deorbitují. Odhadovaná životnost satelitů se odhaduje na 3–7 let. Dosluhující satelity proto budou ještě včas před koncem životnosti přesunuty na takovou orbitu, která do 5 let způsobí vstup do atmosféry, kde shoří.

Družice se po deorbitaci kompletně rozpadnou.

Válka na Ukrajině

Dne 14. října 2022 oznámil Elon Musk omezení služeb pro Ukrajinská vojska s odůvodnění, že Starlink nemůže dále nést náklady 20 miliónů dolarů měsíčně ve prospěch Ukrajiny. Dokumenty a účty poté ukázaly, že na financování provozu terminálů se podílejí soukromé i vládní organizace z USA, Polska a Velké Británie, které doplňují financování od firmy SpaceX. Elon Musk oznámil pokračování financování terminálů firmou SpaceX.

Po nástupu ruské ofenzívy dne 9. února 2023 oznámilo vedení společnosti Starlink, že Ukrajině byl ukončen provoz terminálů pro podporu útočných operací prostřednictvím vojenských dronů.

V roce 2024 bylo zdokumentováno mnoho případů, kdy ruští vojáci používali Starlink na frontové linii pro zajištění své vlastní komunikace i mnohá použití v okupovaných oblastech Ukrajiny. Terminály jsou nakupovány na eBay, v USA i jinde na černém trhu v centrální Asii, Dubaji nebo jihovýchodní Asii a pašovány do Ruska (a též súdánským paramilitárním jednotkám). V této souvislosti dva demokratičtí zákonodárci zpochybnili dodržování amerických sankcí a kontroly vývozu firmou SpaceX s tím, že firma nemá dostatečně účinné politiky a omezení, které by zneužití zabránily. Musk a ruští představitelé použití terminálů v Rusku odmítli. V březnu 2025 si ukrajinští vojáci stěžovali, že kde zapnuli Starlink, dopadaly vzápětí ruské bomby.

Starlink Internet byl roce 2021 ve fázi veřejného beta testování. Během října 2021 došlo k přechodu na ostrý provoz, jelikož v té době již měla SpaceX na oběžné dráze dostatek družic pro zajištění nepřetržité dostupnosti signálu. Pro připojení je potřeba terminál asi o velikosti krabice od pizzy a malý router.

SpaceX uvádí, že ve fázi byla je aktuální odhadovaná rychlost stahování 50–150 Mb/s, záleží na daném území. Od prosince 2020 do července 2021 bylo v USA a Kanadě reálně změřeno, že je download průměrně 50,5 Mb/s, upload 14 Mb/s a latence 52,5 ms. V Evropě má Starlink zatím nejlepší parametry z celého světa. Nabízí zde průměrnou rychlost stahování kolem 154 Mb/s, rychlost uploadu kolem 17 Mb/s s latencí 42 ms.

Počátkem března 2021 se objevila zpráva, v níž SpaceX žádá u FCC o možnosti komerčního provozu sítě na dopravních prostředcích. Společnost chce své antény umístit na lodě, letadla, ale také na auta. V tomto případě by však nešlo o použití na osobních automobilech, pro ty by byla anténa příliš velká. Uplatnění by se však mohlo najít na kamionech a obytných vozech.

Úřad FCC udělil v dubnu 2021 SpaceX licenci ohledně experimentálního testování Starlinku během testovacích letů prototypů rakety Starship. Licence byla platná od 28. dubna 2021 do 28. června 2021. Poprvé byla anténa nainstalována na testovaném prototypu Starship SN15 a během testovacího letu poprvé otestována.

SpaceX počítá také s vojenským využitím a vyhrazením části přenosové kapacity pro armádu. Síť má umožnit nejen běžný přenos dat, ale díky nízké latenci dané dostatečnou datovou kapacitou a nízkou oběžnou dráhou také jakýsi vojenský internet věcí a rozvoj pokročilého systému řízení taktických operací (ABMS, Advanced Battle Management System).

Dostupnost sítě

Síť začala být pro veřejnost dostupnou spuštěním veřejného beta testování služby. To započalo v posledním čtvrtletí roku 2020 v severních státech USA a v Kanadě. Během roku 2021 začala být služba dostupná také v několika zemích v Evropě, v Jižní Americe a také v Austrálii a na Novém Zélandu. K úplnému pokrytí v Severní Americe došlo koncem roku 2021. V Evropě během roku 2022, jelikož je potřeba vyjednat s každým státem zvlášť podmínky. V České republice začala být služba dostupná v září roku 2021.

Do konce roku 2022 byla služba nabízena ve 44 zemích a uživatelská základna překročila 1 mil. terminálů. V květnu 2024 již bylo aktivních přes 3 mil. terminálů, z toho cca 57 % na území USA. V průběhu roku 2024 se bude dostupnost dále rozšiřovat.

Vývoj počtu uživatelů

Starlinku je připisován významný podíl na úspěších ukrajinské armády v bojích s ruskou invazí na Ukrajinu v roce 2022. Elon Musk se po jejím začátku rozhodl poskytnout ukrajinské armádě přístup k dosud nehotové síti Starlinku dosahující na Ukrajinu, čímž jí poskytl obrovskou výhodu v oblasti internetového připojení, která byla mimo jiné základem ukrajinských úspěchů na poli dronové války. Na začátku roku 2025 po nástupu Donalda Trumpa do úřadu prezidenta USA došlo v Bílém domě k selhání rozhovorů mezi Ukrajinou a USA a následně k hrozbě USA o ukončení poskytování služeb Starlinku bránící se Ukrajině. To způsobilo celosvětový pokles zájmu o služby Starlink a Polsko oznámilo přechod na služby francouzské firmy Eutelsat k zajištění internetové konektivity pro boje na Ukrajině.