Norsko, oficiálně Norské království, je severská země, která zabírá západní a nejsevernější části Skandinávského poloostrova, a dále arktický ostrov Jan Mayen a souostroví Svalbard. Na východě má dlouhou společnou hranici se Švédskem a na severovýchodě hraničí s Finskem a Ruskem. Hlavním městem a zároveň největším městem je Oslo. S přibližně 5,6 milionu obyvatel je konstituční monarchií a unitárním státem s parlamentním systémem. Norsko má rozsáhlé pobřeží a jeho ekonomika je silně utvářena ropou, což z něj činí jednoho z předních světových producentů ropy a zemního plynu mimo Blízký východ.
Raná historie a sjednocení












Osídlení na pobřeží začalo po poslední době ledové, později se na východě usadili zemědělští přistěhovalci. Během doby vikingské existovalo několik malých politických útvarů. Podle tradice je roku 872 po bitvě u Hafrsfjordu sjednotil Harald Krásnovlasý, čímž vzniklo první sjednocené norské království. Norsko se později postupně obrátilo ke křesťanství během konce 10. a počátku 11. století, částečně díky misionářským králům, jako byli Olaf I. Tryggvason a Olaf II. Haraldsson.
Unie a moderní nezávislost












Od roku 1537 do roku 1814 bylo Norsko součástí Dánsko-Norska a od roku 1814 do roku 1905 bylo v personální unii se Švédskem. Norsko zůstalo za první světové války neutrální, ale v dubnu 1940 je napadlo a obsadilo nacistické Německo, a to až do konce druhé světové války. Dnes je členem zakládajícím Organizace spojených národů a NATO a udržuje úzké vztahy s Evropskou unií, aniž by jejím plnoprávným členem bylo.
Hospodářství a společnost












Norsko se řídí severským modelem se všeobecnou zdravotní péčí a komplexním systémem sociálního zabezpečení. Stát drží velké podíly v klíčových odvětvích a země disponuje rozsáhlými zásobami ropy, zemního plynu, nerostných surovin, dřeva, mořských plodů a sladké vody. Ropa představuje zhruba čtvrtinu hrubého domácího produktu. Země rovněž spravuje největší suverénní investiční fond na světě.
