Lucembursko, oficiálně Lucemburské velkovévodství, je vnitrozemský stát v západní Evropě, hraničící s Belgií, Německem a Francií. Jeho hlavní a nejlidnatější město, Lucemburk, je jedním ze čtyř institucionálních sídel Evropské unie a sídlí zde Soudní dvůr Evropské unie. Země je reprezentativní demokracií v čele s ústavním monarchou a je zakládajícím členem Evropské unie, NATO a Organizace spojených národů, stejně jako skupiny Benelux.
Rané dějiny






Osídlení oblasti sahá až do paleolitu a později zde mezi řekami Rýn a Mosa žily keltské kmeny. Římané začlenili oblast do své říše, přičemž místní Keltové přijali římskou kulturu a jazyk. Germánští Frankové sem přišli ve 4. století a křesťanizace oblasti se obvykle datuje na konec 7. století, kdy byl založen echternašský klášter, který se stal jedním z nejvlivnějších klášterů severní Evropy.
Vznik a samostatnost






Zaznamenané dějiny Lucemburska začínají rokem 963, kdy Zikmund, hrabě z Ardenských hor, získal pevnost na skalnatém útesu Bock. Jeho hrabata rozšiřovala své území během středověku a Jindřich VII. se roku 1312 stal římským císařem. Během následujících staletí oblast spadala pod habsburskou a francouzskou nadvládu a byla několikrát rozdělena. Po obnovení v roce 1815 získala samostatnost v roce 1867.
Moderní význam






Lucembursko má vyspělou ekonomiku a podle MMF a Světové banky patří k zemím s nejvyšším HDP na obyvatele v paritě kupní síly na světě. Jeho historické hlavní město bylo v roce 1994 prohlášeno za světové dědictví UNESCO díky zachování hradeb a historických čtvrtí. Země zasedala v Radě bezpečnosti Organizace spojených národů poprvé v letech 2013 a 2014.
