Island je severský ostrovní stát mezi Severním ledovým oceánem a Severním Atlantským oceánem, ležící na Středoatlantském hřbetu mezi Evropou a Severní Amerikou. Je nejzápadnější a nejřidčeji osídlenou zemí Evropy. Jeho hlavním městem a zároveň největším městem je Reykjavík a úředním jazykem je islandština. Geologicky aktivní ostrov má gejzíry, časté sopečné erupce, ledovce a ledovcové řeky. Přestože leží těsně jižně od polárního kruhu, má díky Golfskému proudu mírné podnebí.
Osídlení a raná historie












Podle Landnámabóku začalo osídlování v roce 874, kdy se norský vůdce Ingólfr Arnarson stal prvním trvalým osadníkem. V následujících staletích sem přicházeli Norové a další Skandinávci, mnozí z nich přivedli otroky gaelského původu. Ostrov byl spravován jako nezávislá republika pod vedením Alþingu, jednoho z nejstarších dosud fungujících zákonodárných shromáždění na světě. Po období občanských nepokojů připadl Island ve 13. století pod norskou nadvládu, později pod dánskou, a nakonec byl v roce 1814 postoupen Dánsku.
Samostatnost a moderní hospodářství












Nacionalismem inspirované hnutí za nezávislost vyvrcholilo v roce 1918 dánsko-islandským svazkovým zákonem a vznikem Islandského království, které sdílelo panovníka s Dánskem. Island se stal republikou v roce 1944. Až do dvacátého století se hospodářství opíralo především o rybolov a zemědělství. Průmyslový rybolov a pomoc z Marshallova plánu po druhé světové válce přinesly prosperitu a v roce 1994 Island vstoupil do Evropského hospodářského prostoru, čímž se jeho ekonomika diverzifikovala do oblasti financí, biotechnologií a výroby. Island nemá stálou armádu a spoléhá na lehce ozbrojenou pobřežní stráž.
