Gennaro Maria Sarnelli byl italský kněz a misionář narozený v Neapoli v roce 1702. Byl oddaným členem Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele a jedním z prvních společníků Alfonsa Maria de' Liguoriho. Po počátečním studiu práva a získání doktorského titulu pocítil povolání ke kněžství, když sloužil nemocným v nemocnici. Proslavil se svou intenzivní apoštolskou horlivostí, pracoval na pomoc chudým, katechizoval děti a chránil mladé ženy před prostitucí, a to i přes hrozby od zločinců.
Život a dílo
Sarnelli se v roce 1733 připojil k redemptoristům, aby podpořil Liguoriho misi. Rozsáhle cestoval a kázal podél pobřeží Amalfi, ale jeho zdraví se postupně zhoršovalo. Byl plodným spisovatelem, který zdůrazňoval důležitost meditace pro duchovní vytrvalost. Jeho teologické spisy byly tak vlivné, že papež Benedikt XIV. později udělil odpustky za meditace nad jeho díly.
Uctívání
Již za svého života byl uznáván pro svou svatost a proces blahořečení začal na konci 19. století. Byl prohlášen za ctihodného v roce 1906 a po ověření zázraku ho papež Jan Pavel II. blahořečil v roce 1996. Je připomínán 30. června, v den jeho úmrtí v Neapoli.