William Booth byl v 19. století anglický metodistický kazatel, který spolu se svou manželkou Catherine založil Záchrannou armádu. Narodil se v Nottinghamu v roce 1829 a po omezeních ze strany církevního vedení přešel z metodistické služby k nezávislému evangelizačnímu působení. V roce 1865 založil Křesťanskou misi, aby oslovil marginalizované skupiny obyvatel v londýnské čtvrti East End. Tato organizace se nakonec vyvinula v Záchrannou armádu, globální hnutí s vojenskou strukturou. Booth byl prvním generálem tohoto hnutí od roku 1878 až do své smrti v roce 1912.
Raný život a působení
Po vyučení jako zástavník Booth prožil náboženské obrácení a začal kázat chudým v Nottinghamu. Později se přestěhoval do Londýna a připojil se k Metodistické reformní církvi, kde se nakonec v roce 1852 stal kazatelem na plný úvazek. Po sňatku s Catherine Mumfordovou v roce 1855 pracovali manželé společně na různých místech, včetně Yorkshiru. Booth nakonec rezignoval z Metodistického nového spojení, protože denominace mu neumožňovala věnovat se výhradně evangelizačním kampaním.
Záchranná armáda
V roce 1865 Booth založil Křesťanskou misi, aby poskytovala duchovní vedení a humanitární pomoc chudým. Název organizace se v roce 1878 změnil na Záchrannou armádu a přijala poloviční vojenskou strukturu s hodnostmi jako důstojníci a vojáci. Jako první generál Booth dohlížel na rozšíření této mise, která využívala uniformy a hudbu k zapojení veřejnosti. Hnutí se stalo významným poskytovatelem humanitární pomoci, rostouc z londýnských kořenů do celosvětové organizace.