FC Schalke 04

Založení klubu a úspěšná období v první polovině 20. století

Klub byl založen 4. května 1904 skupinou náctiletých chlapců, kteří klub pojmenovali Westfalia Schalke. Roku 1912 se klub spojil se sportovním celkem 1877 Schalke, v roce 1924 se kluby zase od sebe oddělily. Následně vznikl klub FC Schalke 04, který změnil klubové barvy z červenožluté na modrobílou. Mezi roky 1927 a 1928 došlo k vybudování nového stadionu.

Rozvoj Schalke byl spojený s vývojem regionu zaměřeného na těžbu uhlí. Ta sem zavedla mimo jiné přistěhovalce z Polska, z nichž mnozí (nebo jejich potomci) viděli ve fotbale odreagování. Ve 20. letech si hornické mužstvo vštěpilo nový styl hry (přezdívaný Schalke Kreisel) inspirovaný skotským fotbalem zaležený na rychlých přihrávkách, což před rokem 1929 přineslo tři triumfy v regionální lize. Díky vazbám na místní hornickou komunitu dodávající týmu punc dělnické třídy si Schalke vysloužilo si přezdívku Die Knappen.

Další úspěšnou etapou se stala 30. a 40. léta, to se Schalke devětkrát dostalo do finále německého mistrovství, přičemž v šesti případech zvedalo nad hlavu trofej. V roce 1937 navíc vyhrálo domácí pohár. Hra se opírala o výkony hvězd jako byli Fritz Szepan či Ernst Kuzorra, oba hráči byli polského původu.

Během války padli na frontě hvězdní hráči Ala Urban a Bernhard Füller. Úspěšnou válečnou éru zakončil klub vítězstvím nad Alemannia Gelsenkirchen 21. října 1944. O něco později, 6. listopadu 1944, zničilo bombardování Spojenců stadion.

Poválečná léta a založení Bundesligy

V době poválečné tým na úspěšnou éru nenavázal a poslední titul získal roku 1958. V roce 1963 patřilo Schalke mezi zakládající týmy nové domácí ligy – Bundesligy. Pod taktovkou kapitána Reinharda Libudy získalo v roce 1972 druhou trofej z domácího poháru. Během 80. let Schalke natřikrát sestoupilo (1981, 1983, 1988), záhy se ale zase vrátilo mezi elitní týmy. Od roku 1991 je v první lize.

V ročníku 1996/97 dosáhl tým z Gelsenkirchenu finále Poháru UEFA, ve kterém se střetl s italským týmem Inter Milán. Protože oba domácí zápasy skončily výhrou domácích 1:0, rozhodoval na San Siru penaltový rozstřel, který Schalke zvládlo poměrem 4:1. Páteř tohoto týmu tvořili fotbalisté Marc Wilmots, Mike Büskens, gólman Jens Lehmann a rovněž Češi Radoslav Látal a Jiří Němec. To vše pod vedením trenéra Huuba Stevense.

Titul na dosah

V ročníku 2000/01 se hráči Huuba Stevense ocitli na dosah mistrovského titulu – prvního v Bundeslize – na úkor úřadujícího mistra Bayernu Mnichov, jemuž ve třetím titulu za sebou bránila též domácí prohra se Schalke 1:3. Před závěrečným domácím střetnutí se SpVgg Unterhaching se Schalke zmohlo jen na sedm bodů ze 12 možných a zaostávalo tak za Bayernem o tři body, ovšem s lepší bilancí vstřelených a obdržených gólů. Za přítomnosti více než 65 tisíc příznivců na Parkstadionu se Schalke potkalo se sestupem ohroženým soupeřem, který se ale dostal do vedení 2:0. Do poločasu ale stačili vyrovnat Nico van Kerckhoven a Gerald Asamoah a přestože tým později opět prohrával, na konci zápasu činil stav 5:3 pro domácí tým díky dvěma gólům Jörga Böhmeho a Ebbe Sanda. Bayern Mnichov v Hamburku v závěru inkasoval, v nastaveném čase ale dokázal vyrovnat na 1:1 a zajistil si titul. Právě skončený ročník ale nebyl zcela bez trofejí, Schalke totiž vyhrálo národní pohár. V srpnu došlo ke slavnostnímu otevření nového stadionu s názvem Arena AufSchalke, tou dobou jednoho z nejmodernějších stadionů v Evropě.

Další sezóny

Na sedmou příčku klub zareagoval příchodem útočníka Aíltona, nejlepšího střelce uplynulého ročníku, a obránce Mladena Krstajiće. Oba hráči dorazili z mistrovských Brém. Ročník 2004/05 začal vítězstvím v Poháru Intertoto vedoucím k postupu do Poháru UEFA, začátek ligový ovšem zdařilý nebyl. Trenér Jupp Heynckes byl po třech porážkách v prvotních čtyřech ligových kolech propuštěn. Pod vedením trenéra Ralfa Rangnicka Schalke stíhalo Bayern a v obou ligových duelech ho i výsledkem 1:0 porazilo, přesto to byl nakonec Bayern, kdo se stal mistrem. Ten týmu z Gelsenkirchenu 28. května 2005 odepřel i finálový úspěch v domácím poháru.

Odcházejícího útočníka Aíltona měl nahradit útočník Kevin Kurányi. Ten se stal posilou pro boje v Lize mistrů, v jejíž skupinové fázi se Schalke utkalo s finalistou (AC Milán) i semifinalistou (PSV Eindhoven) uplynulého ročníku. Vedle peněz z pohárů se klubové příjmy zvýšily prodejem názvu stadionu sponzorovi, pivovaru Veltins. Úvodních deset ligových kol přineslo šest remíz a na konci října byl tým vyřazen ve druhém kole národního poháru po prohře 0:6 s prvoligovým nováčkem Eintrachtem Frankfurt. Podzimní výsledky včetně nepostupu do jarní fáze Ligy mistrů a neshody s vedením vedly k odvolání trenéra Rangnicka. Od nového roku začal trénovat tým dosavadní asistent Mirko Slomka. V domácím ligovém utkání s Leverkusenem 11. února 2006 zvítězilo Schalke 7:4. Utkání tak bylo nejgólovějším v Bundeslize od roku 1982. V Poháru UEFA dosáhlo Schalke semifinále. V něm padl jediný gól až v prodloužení odvetného utkání a finále si tak zahrála později vítězná Sevilla. Kariéru ukončil Ebbe Sand a klub po více než dekádě opustil ikonický generální ředitel Rudi Assauer.

Schalke mělo nadále patřit mezi aspiranty na titul, oproti předchozím rokům bylo ale nuceno utrácet méně. Slomka plánoval rozestavení 4–3–3 s nově příchozími křídelníky Halilem Altıntopem a Peterem Løvenkrandsem. Mužstvo opustil obránce Christian Poulsen. Z akademie se přesunuli talenti jako Christian Pander nebo Mesut Özil. O kapitánskou pásku přišel brankář Frank Rost a dostal ji obránce Marcelo Bordon. V průběhu ročníku přišel Rost také o brankářskou roli, v sestavě jej nahradil 20letý Manuel Neuer. V důsledku brzkého vyřazení v národním i evropském poháru mezi zářím a říjnem se Slomka ocitl pod tlakem, jeho mužstvo však zareagovalo řadou 13 ligových utkání bez porážky. Společně s Norimberkem mělo Schalke nejlepší obranu ligy, když obdrželo 32 gólů. Kromě Neuera a lídra obrany Bordona se na tom podílel také Bordonův krajan Rafinha, 22letý brazilský krajní obránce podporující ofenzívu. Zranění Asamoaha napomohlo vyřešení dilematu v útoku, kde se na hrotu gólově etabloval Kurányi. Záloha se opírala o brazilského tvůrce hry Lincolna, jehož kryli Levan Kobiašvili, Gustavo Varela nebo Hamit Altıntop. Na jaře bojovalo Schalke o titul se třemi týmy – Bayernem, Brémami a Stuttgartem. V předposledním kole hraném 12. května 2007 však podlehlo 0:2 v Dortmundu v derby. Ani závěrečná výhra nad Bielefeldem nestačila a titul tak získal Stuttgart.

Záloha byla pro další rok oslabena odchody Lincolna a Hamita Altıntopa, které měli nahradit talentovaný Ivan Rakitić a Jermaine Jones. Klub dosáhl za rok 2007 rekordních příjmů ve výši 156 milionů eur, zisk činil 12,7 milionu eur. Zde sehrála roli účast v Lize mistrů, v níž Schalke dosáhlo čtvrtfinále, do té doby historicky nejlepšího výsledku. Po řadě jarních neúspěchů včetně vyřazení od Barcelony a prohry 1:5 v Brémách přišel Slomka o post trenéra. V lednu 2008 se Schalke připojilo Evropské klubové asociaci. V lize skončilo třetí.

Před ročníkem 2008/09 se výrazně zainvestovalo do kádru, do něhož za deset milionů eur dorazil útočník Jefferson Farfán. Nový trenér Fred Rutten si z předchozího působiště přivedl záložníka Orlanda Engelaara. Ve čtvrtém ligovém kole Schalke promarnilo náskok 3:0 v Revierderby a dovolilo Dortmundu vyrovnat na 3:3. Navzdory ambicím a druhému nejdražšímu týmu v lize se úspěch nekonal – Schalke bylo vyřazeno v předkole Ligy mistrů, odkud zamířilo do skupiny Poháru UEFA. Z té do jarních vyřazovacích bojů nepostoupilo. V domácím poháru dosáhlo čtvrtfinále. Rutten byl koncem března propuštěn. Kritiku si za přestupovou politiku vysloužil sportovní ředitel Andreas Müller, příznivci vnímali jako viníky špatných výsledků kromě jeho i přeplacené hvězdy na hřišti a v hledišti na ně mávali eurobankovkami. Dobrou sezónu zaznamenal záložník Jermaine Jones, zklamali hráči do ofenzívy jako Farfán nebo Rakitić. V závěrečných pěti ligových kolech získalo Schalke jediný bod a skončilo osmé.

Poslední sezóny

Léta roku 2009 začal tým trénovat Felix Magath, v minulé sezóně mistr Německa. Poprvé od roku 2000 se Schalke nezúčastnilo evropských pohárů a zadlužení znemožnilo výrazněji posilovat. Přesto přišli spíše mladí fotbalisté, např. záložníci Jan Morávek nebo Lewis Holtby, kteří měli doplnit zkušenější hráče jako Jermaine Jones a Heiko Westermann. Podařilo se udržet oporu v podobě gólmana Manuela Neuera. V útoku nadále působil Kevin Kurányi a Jefferson Farfán. Magath se opět prokázal jako zkušený trenér a dovedl Schalke ke druhému místu.

Další úspěch v Evropě přišel v roce 2011, když se tým dostal do semifinále Ligy mistrů.

V ročníku 2015/16 se „přepisovala“ klubová historie, když byl nový ročník zahájen nejlepší bilancí za posledních 44 let. Nový trenér André Breitenreiter dovedl klub k pátému místu, zajišťující další rok start v Evropské lize. Svými výkony zaujal útočník Leroy Sané se statistikou 8 gólů a 8 asistencí. Cesta domácím pohárem skončila ve 2. kole (Borussia Mönchengladbach), cesta Evropskou ligou v šestnáctifinále (Šachtar Doněck).

Během letních měsíců roku 2017 převzal tréninky mužstva 32letý nepříliš zkušený Domenico Tedesco, pro něhož šlo o první prvoligové angažmá v trenérské roli. Jeho rozhodnutím zde skončilo působení dvou dlouholetých opor: obránce a kapitána v jednom Benedikta Höwedese a útočníka Klaase-Jana Huntelaara, prvního z důvodu četných zranění, druhého z důvodu věku, navíc se klub rozhodl šetřit na platech. Huntelaara nahradil do té doby jen ve druhé lize působící Guido Burgstaller. Přestože se mužstvo teprve sžívalo s novými herními prvky a po šesti zápasech mělo na kontě už tři prohry, postupem času se výsledky zlepšily ruku v ruce s obrannou hrou. Obranu utvořili zkušený 35letý stoper Naldo a 21letý obránce Thilo Kehrer podporovaní záložníkem Benjaminem Stamboulim. V podzimním derby proti Borussii Dortmund prohrávalo Schalke na Vestfálském stadionu po 25 minutách 0:4, ale od 60. minuty do konce utkání dokázalo vyrovnat na 4:4. Na konci ročníku 2017/18 se Schalke dostalo na 2. místo za znovu dominantním Bayernem Mnichov. Po domácí prohře 0:1 s Eintrachtem Frankfurt se Schalke rozloučilo s německým pohárem v semifinále, Frankfurt nakonec v poháru zvítězil poté, co ve finále porazil ligového vítěze Bayern.

V další sezóně 2018/19 se také vlivem zranění v útočných řadách nepodařilo navázat na práci z předchozího roku. Útočník Mark Uth zaznamenal jen dvě branky. Důsledkem toho se během podzimu podařilo vstřelit více než jeden gól jen ve třech utkáních. Odchod Thila Kehrera částečně kompenzovala forma jiného obránce Salifa Saného. V konečné tabulce nakonec Schalke zaujmulo 14. příčku. Zklamaly výkony středopolaře Sebastiana Rudyho, který se v létě 2018 stal třetí nejdražší posilou klubové historie (přestupová částka dosáhla 16 milionů €).

Sestup

Roky špatného řízení klubu včetně předsedy Clemense Tönniese, finanční kondice a fiaska na přestupovém poli vyústila v sezóně 2020/21 v sestup. Schalke prostřídalo pětici trenérů a trojici sportovních ředitelů a přiblížilo se nelichotivému rekordu Tasmanie Berlin v počtu proher. Ostudě zamezila jen výhra 4:0 proti Hoffenheimu, ale jelikož dalších 12 zápasů tým nevyhrál a získal celkem 16 bodů, stal se sestup jistotou už v polovině dubna. Mužstvo svými výkony táhl Matthew Hoppe.

Zdroj:

• 1904 – Westfalia Schalke
• 1912 – fúze s Schalker Turnverein 1877 ⇒ FC Schalke 04 (Fußballclub Gelsenkirchen-Schalke 04)

Hlavním rivalem Schalke je Borussia Dortmund. Poprvé jejich hráči sehráli vzájemné utkání 3. května 1925 a to skončilo vítězstvím Schalke 4:2. Řada následujících 17 utkání vyzněla jednoznačně pro Schalke, které vyhrálo 16 z nich. Porážku o gól tým okusil až během 14. listopadu 1943, to se již radovali Die Borussen. Situace se následně otočila a dominanci v západoněmecké regionální Oberlize nastolil Dortmund.

Dortmund sehrál významnou roli v sezóně 2006/07, když mužstvo Schalke připravil o možnost vyhrát ligu poprvé od roku 1958. Schalke v posledním 34. kole podlehlo 0:2 a titul proto putoval do Stuttgartu.

Během zářijového vzájemného utkání v roce 2008 se Schalke na hřišti rivala po 54 minutách chopilo vedení 3:0, ale domácí dokázali v závěru vyrovnat na 3:3. Utkání nabídlo mimo jiné dvě penalty a dvě vyloučení.

Mezi fotbalisty, kteří ve své kariéře hráli za oba kluby náleží brankář Jens Lehmann, Stan Libuda, Steffen Freund, Ingo Anderbrugge nebo Andreas Möller.

Vyhrané domácí soutěže

• Fußballmeisterschaft / Bundesliga (7×)
  • 1933/34, 1934/35, 1936/37, 1938/39, 1939/40, 1941/42, 1957/58
• DFB-Pokal (5×)
  • 1937, 1971/72, 2000/01, 2001/02, 2010/11
• DFL-Supercup (1×)
  • 2011
• DFB-Ligapokal (1×)
  • 2005
• Westdeutsche Fußballmeisterschaft (4×)
  • 1928/29, 1929/30, 1931/32, 1932/33
• Gauliga Westfalen (11×)
  • 1933/34, 1934/35, 1935/36, 1936/37, 1937/38, 1938/39, 1939/40, 1940/41, 1941/42, 1942/43, 1943/44
• Fußball-Oberliga West (2×)
  • 1950/51, 1957/58

Vyhrané mezinárodní soutěže

• Pohár / Evropská liga UEFA (1×)
  • 1996/97
• Pohár Intertoto (2×)
  • 2003, 2004

Významní hráči

Čeští hráči

• Jiří Němec (1993–2002)
• Radoslav Látal (1994–2001)
• Filip Trojan (1999–2004)
• Jan Morávek (2009–2012, ale hostoval i v jiných týmech)
• Alex Král (2022-2023 na hostování ze Spartaku Moskva)

Stručný přehled

Zdroj:

• 1933–1944: Gauliga Westfalen
• 1947–1963: Fußball-Oberliga West
• 1963–1981: Fußball-Bundesliga
• 1981–1982: 2. Fußball-Bundesliga Nord
• 1982–1983: Fußball-Bundesliga
• 1983–1984: 2. Fußball-Bundesliga
• 1984–1988: Fußball-Bundesliga
• 1988–1991: 2. Fußball-Bundesliga
• 1991–2021: Fußball-Bundesliga
• 2021–2022: 2. Fußball-Bundesliga
• 2022–2023: Fußball-Bundesliga
• 2023–2026: 2. Fußball-Bundesliga
• 2026–: Fußball-Bundesliga

Jednotlivé ročníky

Zdroj:

Legenda: Z – zápasy, V – výhry, R – remízy, P – porážky, VG – vstřelené góly, OG – obdržené góly, +/- – rozdíl skóre, B – body, zlaté podbarvení – 1. místo, stříbrné podbarvení – 2. místo, bronzové podbarvení – 3. místo, červené podbarvení – sestup, zelené podbarvení – postup, fialové podbarvení – reorganizace, změna skupiny či soutěže

FC Schalke 04 II, dříve znám také pod názvem FC Schalke 04 Amateure, je rezervním týmem Schalke 04. Největšího úspěchu dosáhl v sezóně 2003/04, kdy se v Regionallize (tehdejší 3. nejvyšší soutěž) umístil na 16. místě.

Umístění v jednotlivých sezonách

Stručný přehled

Zdroj:

• 1964–1966: Verbandsliga Westfalen-Nordost
• 1978–1980: Verbandsliga Westfalen-Südwest
• 1986–1992: Verbandsliga Westfalen-Nordost
• 1992–1995: Fußball-Oberliga Westfalen
• 1995–1997: Verbandsliga Westfalen-Südwest
• 1997–2003: Fußball-Oberliga Westfalen
• 2003–2004: Fußball-Regionalliga Nord
• 2004–2008: Fußball-Oberliga Westfalen
• 2008–2017: Fußball-Regionalliga West
• 2017–2019: Fußball-Oberliga Westfalen
• 2019–: Fußball-Regionalliga West

Jednotlivé ročníky

Zdroj:

Legenda: Z – zápasy, V – výhry, R – remízy, P – porážky, VG – vstřelené góly, OG – obdržené góly, +/- – rozdíl skóre, B – body, červené podbarvení – sestup, zelené podbarvení – postup, fialové podbarvení – reorganizace, změna skupiny či soutěže

Poznámky:

Sezona 2019/20 předčasně ukončená z důvodu pandemie covidu-19.