Bernard z Menthonu byl kněz z 11. století známý svou misijní činností a závazkem chránit poutníky. Pocházel z bohaté rodiny, ale po odmítnutí sjednaného manželství se věnoval církvi. Působil jako arciděkan a po desetiletí kázal v horských oblastech a Lombardii. Nejvíce se proslavil založením Velkého svatobernardinského kláštera a druhého hostince u Malého svatobernardinského průsmyku, aby pomohl těm, kteří se pohybovali po nebezpečných alpských cestách.
Život a dílo
Po důkladném vzdělání v Paříži vstoupil Bernard do kněžského stavu. Spolupracoval s arciděkanem z Aosty, kterého nakonec zastupoval. Jeho působení se zaměřovalo na obsluhování horských vesnic a péči o chudé. Aby pomohl poutníkům překračujícím nebezpečné Penninské Alpy, založil společenství premonstrátů, aby spravovali hostince ve vysokých nadmořských výškách, zajišťujíc tak poutníkům úkryt a ochranu před sněhem.
Uctívání a odkaz
Kláštery, které založil, se proslavily svou pohostinností, později využívaly vycvičené psy k záchranným akcím. Ačkoli byl po staletí uctíván v severní Itálii, svatořečen byl papežem Inocencem XI. v roce 1681. Je uznáván jako patron Alp a různých horských aktivit. Jeho svátek se slaví 15. června.