Selim II. (1524–1574), zvaný také Selim Blond nebo Selim Opilec, byl osmanským sultánem od roku 1566 až do své smrti v roce 1574. Byl synem Sulejmana Nádherného a Hürrem Sultan. Za jeho vlády měl velký vliv na řízení státu velkovezír Sokollu Mehmed paša. Mezi významné úspěchy patřilo dobytí Kypru a Tunisu, neúspěchy zahrnovaly porážku v bitvě u Lepanta a neúspěšné dobytí Astrachaně během války s Ruskem.
Raný život





Selim se narodil v paláci Topkapı v Konstantinopoli jako druhý přeživší syn Sulejmana Nádherného a Hürrem Sultan, která byla původně konkubínou, než se stala Sulejmanovou zákonnou manželkou. Jako princ dostal správu provincií, nejprve Karamanu a později Saruhanu. Jeho starší nevlastní bratr Mustafa byl popraven v roce 1553, což výrazně změnilo situaci kolem následnictví. Selim a jeho bratr Bayezid se pak stali hlavními uchazeči o trůn a jejich soupeření vedlo na konci 50. let 16. století k otevřeným střetům.
Nástupnictví a nástup na trůn




Po smrti Hürrem v roce 1558 Sulejman přeřadil své syny do vzdálených správních oblastí, Selima poslal do Konye a Bayezida do Amasye. V roce 1559 vytáhl Bayezid proti Selimovi, který v bitvě u Konye zvítězil. Bayezid poté uprchl do Persie, kde ho na Sulejmanovu žádost uvěznil perský šáh z dynastie Safíjovců. Selim nastoupil na trůn po svém otci v roce 1566, poté co Sulejman zemřel při obléhání Szigetváru.
