Nestorius byl křesťanský teolog 5. století a arcibiskup konstantinopolský, který působil v letech 428 až 431. Narodil se v Germanicii a byl vzděláván v Antiochii pod vedením Theodora z Mopsuestie, než ho císař Theodosius II. jmenoval do svého úřadu. Nejlépe je znám svými kontroverzními názory na vztah mezi božskou a lidskou přirozeností Krista, které vedly k intenzivním teologickým sporům s osobami jako Cyril Alexandrijský. Jeho učení nakonec vyústilo v jeho odsouzení na koncilu v Efesu a následném vyhnanství do Horního Egypta.
Teologické spory

Nestorius se snažil zabránit zaměňování dvou přirozeností Krista. Upřednostňoval koncept prosopické unie před hypostatickou unií, což naznačovalo, že božská a lidská přirozenost byly spojeny v jedné osobě. Aby se vyhnul připisování lidského utrpení božské přirozenosti, navrhl pro Marii titul Christotokos namísto Theotokos. Tyto názory vedly jeho oponenty k obvinění, že Krista rozděluje na dvě odlišné osoby, což mělo za následek jeho sesazení.
Odkaz a uctívání

Po svém odsouzení žil Nestorius v exilu až do své smrti kolem roku 451. Zatímco byl odmítnut byzantskou církví, jeho učení bylo udržováno Církví Východu, která ho považuje za jednoho ze tří řeckých učitelů. V této tradici je uctíván a jeho modlitby jsou zahrnuty do východosyrijské eucharistické služby. Moderní učenci se od té doby dohadují o tom, zda byla jeho christologie skutečně heretická nebo kompatibilní s pozdějšími ortodoxními definicemi.
