Misantropie je obecná nenávist, nechuť nebo nedůvěra vůči lidskému druhu, lidskému chování či lidské přirozenosti. Člověk, který takové názory zastává, se nazývá misantrop. Tento postoj je negativním hodnocením lidstva jako celku, založeným na lidských nedostatcích, a misantropové se domnívají, že tyto nedostatky charakterizují všechny nebo většinu lidských bytostí a nelze je snadno napravit bez úplné proměny převládajícího způsobu života.
Podoby a rozsah
Badatelé rozlišují několik typů misantropie podle povahy postoje, způsobu jeho vyjádření a toho, vůči komu je namířen. Postoj může vycházet z citu nebo z teoretického úsudku a může zahrnovat i samotného misantropa, nebo může vynechat několik obdivovaných osob. Někteří misantropové odsuzují sami sebe, jiní se považují za nadřazené. Projevy sahají od destruktivního přání ublížit druhým nebo se od společnosti odtrhnout, přes aktivismus zaměřený na zlepšení lidstva, až po rezignovaný kvietismus a humor, který si utahuje z absurdity lidské situace.
Diskuse a vliv
Zastánci poukazují na morální, intelektuální a estetické nedostatky, jako jsou krutost, chamtivost, dogmatismus a lhostejnost k utrpení, které podle nich postačují k odsouzení lidstva. Kritici odpovídají, že závažné nedostatky náleží jen extrémním případům a že lidé mají také ctnosti. O misantropii pojednávali filozofové jako Diogenés, Thomas Hobbes a Arthur Schopenhauer, objevuje se v některých náboženských učeních a figuruje v dílech Williama Shakespeara, Molièra a Jonathana Swifta.