Kleopatra VII. byla královnou Ptolemaiovského egyptského království v letech 51 až 30 př. n. l. a poslední aktivní helénistickou faraonkou. Jako potomkyně Ptolemaia I. Sótéra, makedonského řeckého generála a druha Alexandra Velikého, se narodila v Alexandrii a jejím prvním jazykem byla koiné řečtina. Na rozdíl od svých předchůdců se naučila egyptsky. Po její smrti se Egypt stal provincií Římské říše, čímž skončilo helénistické období.
Vzestup a soupeření












Kleopatra začala vládnout společně se svým bratrem Ptolemaiem XIII., mezi nimiž však došlo ke sporu, který vyústil v občanskou válku. Julius Caesar, římský diktátor, dorazil do Alexandrie poté, co tam byl zabit Pompeius. Caesar podpořil společnou vládu Kleopatry a jejího mladšího bratra a s Kleopatrou navázal vztah, z něhož vzešel syn Caesarion. Později odcestovala jako klientská královna do Říma, kde bydlela v Caesarově vile. Po Caesarově atentátu jmenovala Caesariona spoluvládcem.
Spojenectví s Antoniem












Během občanských válek, které následovaly po Caesarově smrti, se Kleopatra spojila s Markem Antoniem, jedním z členů druhého triumvirátu. Jejich vztah přinesl tři děti a Antonius se při svých tažení na východě spoléhal na její finanční a vojenskou podporu. Soupeř Octavianus označil jejich spojenectví za zradu a vyhlásil jí válku. Po porážce Antoniovy a Kleopatřiny flotily v bitvě u Actia v roce 31 př. n. l. vtrhl Octavianus do Egypta a Antonius spáchal sebevraždu. Kleopatra údajně ukončila svůj život, pravděpodobně jedem, aby nemusela být předvedena v římském triumfu.
Odkaz












Římští historikové a básníci Kleopatru obvykle líčili kriticky a tento pohled ovlivnil pozdější středověkou a renesanční literaturu. Objevuje se na antických mincích, bustách a obrazech a v pozdějších obdobích se stala námětem mnoha děl, včetně oper, divadelních her a obrazů. Od viktoriánské éry je významnou postavou egyptomanie a populární kultury a vystupuje ve filmech a reklamní grafice.
