factograf
CS
Přihlásit se

královna Ptolemaiovského egyptského království v letech 51 až 30 př. n. l.

Kleopatra VII.

  • 1 min čtení
  • V 157 jazycích
  • 37 obrázků
  • Původní článek Factografu
Kleopatra VII.

Kleopatra VII. byla královnou Ptolemaiovského egyptského království v letech 51 až 30 př. n. l. a poslední aktivní helénistickou faraonkou. Jako potomkyně Ptolemaia I. Sótéra, makedonského řeckého generála a druha Alexandra Velikého, se narodila v Alexandrii a jejím prvním jazykem byla koiné řečtina. Na rozdíl od svých předchůdců se naučila egyptsky. Po její smrti se Egypt stal provincií Římské říše, čímž skončilo helénistické období.

Vzestup a soupeření

Podpis Kleopatry v černobílém provedení
Podpis Kleopatry v černobílém provedení
Busta Kleopatry VII. z Via Appia mezi Ariccií a Genzanem, asi 40–30 př. n. l.
Busta Kleopatry VII. z Via Appia mezi Ariccií a Genzanem, asi 40–30 př. n. l.
Helénistický portrét Ptolemaia XII. Auleta, Kleopatřina otce, v Louvru v Paříži
Helénistický portrét Ptolemaia XII. Auleta, Kleopatřina otce, v Louvru v Paříži
Pravděpodobně posmrtný malovaný portrét Kleopatry s červenými vlasy, královskou diadémou a špendlíky posetými perlami, z římského Herculanea, 1. století n. l.
Pravděpodobně posmrtný malovaný portrét Kleopatry s červenými vlasy, královskou diadémou a špendlíky posetými perlami, z římského Herculanea, 1. století n. l.
Kleopatra jako Isis, Louvre E27113
Kleopatra jako Isis, Louvre E27113
Vápencová stéla nejvyššího kněze Ptaha nesoucí kartuše Kleopatry a Caesariona, ptolemaiovské období, Petrieho muzeum, Londýn
Vápencová stéla nejvyššího kněze Ptaha nesoucí kartuše Kleopatry a Caesariona, ptolemaiovské období, Petrieho muzeum, Londýn
Římský portrét Pompeia z doby vlády Augusta, kopie originálu z let 70 až 60 př. n. l., Národní archeologické muzeum, Benátky
Římský portrét Pompeia z doby vlády Augusta, kopie originálu z let 70 až 60 př. n. l., Národní archeologické muzeum, Benátky
Kleopatra a Caesar (1866), obraz od Jean-Léona Gérômea
Kleopatra a Caesar (1866), obraz od Jean-Léona Gérômea
Portrét z Tusculu, současná římská socha Julia Caesara v Archeologickém muzeu v Turíně
Portrét z Tusculu, současná římská socha Julia Caesara v Archeologickém muzeu v Turíně
Egyptský portrét ptolemaiovské královny, možná Kleopatry, asi 51–30 př. n. l., Brooklynské muzeum
Egyptský portrét ptolemaiovské královny, možná Kleopatry, asi 51–30 př. n. l., Brooklynské muzeum
Kleopatřina brána v Tarsu (dnes Tarsus, Mersin, Turecko), kde se roku 41 př. n. l. setkala s Markem Antoniem
Kleopatřina brána v Tarsu (dnes Tarsus, Mersin, Turecko), kde se roku 41 př. n. l. setkala s Markem Antoniem
Denár zobrazující Marka Antonia, ražený Markem Barbatiem
Denár zobrazující Marka Antonia, ražený Markem Barbatiem
12 obrázků

Kleopatra začala vládnout společně se svým bratrem Ptolemaiem XIII., mezi nimiž však došlo ke sporu, který vyústil v občanskou válku. Julius Caesar, římský diktátor, dorazil do Alexandrie poté, co tam byl zabit Pompeius. Caesar podpořil společnou vládu Kleopatry a jejího mladšího bratra a s Kleopatrou navázal vztah, z něhož vzešel syn Caesarion. Později odcestovala jako klientská královna do Říma, kde bydlela v Caesarově vile. Po Caesarově atentátu jmenovala Caesariona spoluvládcem.

Spojenectví s Antoniem

Hemiobol Kleopatry ražendisplay z let 32/31 př. n. l., zobrazující ji s královskou diadémou
Hemiobol Kleopatry ražendisplay z let 32/31 př. n. l., zobrazující ji s královskou diadémou
Tetradrachma Kleopatry VII., ražba v Sýrii
Tetradrachma Kleopatry VII., ražba v Sýrii
Tetradrachma Kleopatry VII., ražba v Askalonu
Tetradrachma Kleopatry VII., ražba v Askalonu
Římská malba z Domu Giuseppe II. v Pompejích, počátek 1. století n. l., pravděpodobně zobrazuje Kleopatru pijící jed, za ní stojí syn Caesarion
Římská malba z Domu Giuseppe II. v Pompejích, počátek 1. století n. l., pravděpodobně zobrazuje Kleopatru pijící jed, za ní stojí syn Caesarion
Smrt Kleopatry (1658), od Guida Cagnacciho
Smrt Kleopatry (1658), od Guida Cagnacciho
Smrt Kleopatry (1796–1797), od Jean-Baptiste Regnaulta
Smrt Kleopatry (1796–1797), od Jean-Baptiste Regnaulta
Kleopatra na čtyřdrachmě ražené v Alexandrii, 51 až 30 př. n. l., s nápisem „Královna Kleopatra“ a orlicí na blesku
Kleopatra na čtyřdrachmě ražené v Alexandrii, 51 až 30 př. n. l., s nápisem „Královna Kleopatra“ a orlicí na blesku
Busta Kleopatry Selene II., Cherchell, Alžírsko
Busta Kleopatry Selene II., Cherchell, Alžírsko
Alegorie římské provincie Afriky, Grand Palais, Paříž, 2014
Alegorie římské provincie Afriky, Grand Palais, Paříž, 2014
Kleopatra zkouší jedy na odsouzených vězních (1887), od Alexandra Cabanela
Kleopatra zkouší jedy na odsouzených vězních (1887), od Alexandra Cabanela
Přestavěná mramorová římská socha Kleopatry s diadémou a účesem melounového typu, nalezená podél Via Cassia poblíž Říma, nyní v Museo Pio-Clementino
Přestavěná mramorová římská socha Kleopatry s diadémou a účesem melounového typu, nalezená podél Via Cassia poblíž Říma, nyní v Museo Pio-Clementino
Kleopatra VII., portrét s popiskou v cyrilici (Клеопатра VII)
Kleopatra VII., portrét s popiskou v cyrilici (Клеопатра VII)
12 obrázků

Během občanských válek, které následovaly po Caesarově smrti, se Kleopatra spojila s Markem Antoniem, jedním z členů druhého triumvirátu. Jejich vztah přinesl tři děti a Antonius se při svých tažení na východě spoléhal na její finanční a vojenskou podporu. Soupeř Octavianus označil jejich spojenectví za zradu a vyhlásil jí válku. Po porážce Antoniovy a Kleopatřiny flotily v bitvě u Actia v roce 31 př. n. l. vtrhl Octavianus do Egypta a Antonius spáchal sebevraždu. Kleopatra údajně ukončila svůj život, pravděpodobně jedem, aby nemusela být předvedena v římském triumfu.

Odkaz

Portrét Kleopatry VII., Altes Museum, Berlín
Portrét Kleopatry VII., Altes Museum, Berlín
Busta Kleopatry VII., Altes Museum, Berlín, 2017
Busta Kleopatry VII., Altes Museum, Berlín, 2017
Venuše a Amor z Domu Marca Fabia Rufa v Pompejích, pravděpodobně zobrazující Kleopatru VII., pohled 2
Venuše a Amor z Domu Marca Fabia Rufa v Pompejích, pravděpodobně zobrazující Kleopatru VII., pohled 2
Venuše a Amor z Domu Marca Fabia Rufa v Pompejích, pravděpodobně zobrazující Kleopatru VII., pohled 5
Venuše a Amor z Domu Marca Fabia Rufa v Pompejích, pravděpodobně zobrazující Kleopatru VII., pohled 5
Ocelová rytina Kleopatry VII. podle encaustické malby nalezené v Hadriánově vile roku 1818
Ocelová rytina Kleopatry VII. podle encaustické malby nalezené v Hadriánově vile roku 1818
Ptolemaiovský Egypt, Ptolemaios V., oktadrachma z Alexandrie, 204–203 př. n. l.
Ptolemaiovský Egypt, Ptolemaios V., oktadrachma z Alexandrie, 204–203 př. n. l.
Freska ženy v profilu, možná Kleopatry VII., z Domu sadu v Pompejích
Freska ženy v profilu, možná Kleopatry VII., z Domu sadu v Pompejích
Freska ženy v profilu, možná portrétní busta Kleopatry VII., z Domu sadu v Pompejích
Freska ženy v profilu, možná portrétní busta Kleopatry VII., z Domu sadu v Pompejích
Možné zobrazení Marka Antonia na Portlandské váze, jak ho Kleopatra láká, zatímco nad nimi letí Erós
Možné zobrazení Marka Antonia na Portlandské váze, jak ho Kleopatra láká, zatímco nad nimi letí Erós
Vyřezávaný reliéf Kleopatry a jejího syna Caesariona v chrámu v Dendeře, Egypt, 1. století př. n. l.
Vyřezávaný reliéf Kleopatry a jejího syna Caesariona v chrámu v Dendeře, Egypt, 1. století př. n. l.
Busta Kleopatry v Královském ontarijském muzeu, oříznuto
Busta Kleopatry v Královském ontarijském muzeu, oříznuto
Socha ptolemaiovské královny, snad Kleopatry VII., Metropolitní muzeum umění
Socha ptolemaiovské královny, snad Kleopatry VII., Metropolitní muzeum umění
12 obrázků

Římští historikové a básníci Kleopatru obvykle líčili kriticky a tento pohled ovlivnil pozdější středověkou a renesanční literaturu. Objevuje se na antických mincích, bustách a obrazech a v pozdějších obdobích se stala námětem mnoha děl, včetně oper, divadelních her a obrazů. Od viktoriánské éry je významnou postavou egyptomanie a populární kultury a vystupuje ve filmech a reklamní grafice.

V 157 jazycích

ČeštinaDeutschEnglishEspañolFrançaisItaliano日本語PolskiPortuguêsРусскийУкраїнська中文AbkhazianAfrikaansShqipአማርኛAngikaAragoneseالعربيةEgyptian ArabicAsturianuAwadhiAzbAzərbaycanBalinesebat-smgБашҡортBikolБеларускаяБългарскиBhojpuriবাংলাBrezhonegBosanskiCatalàCdoCebuanoکوردیی ناوەندیCorsicanЧӑваш чӗлхиCymraegDanskZazaCentral DusunΕλληνικάEsperantoEestiEuskaraExtremaduranفارسیfiu-vroSuomiFøroysktNorthern FrisianFurlanFryskGan ChineseGaeilgeGàidhligGalegoकोंकणीHausaעבריתहिन्दीHrvatskiHaitian CreoleMagyarՀայերենHywInterlinguaBahasa IndonesiaInterlingueIdoÍslenskaJamaican Creole EnglishJawaKara-KalpakTaqbaylitქართულიKbpTyapҚазақшаKanuriಕನ್ನಡ한국어کٲشُرKurdî (kurmancî)KernewekКыргызчаLadinoLatinLingua Franca NovaLigureLimburgishLietuviųLatviešuMaduresemap-bmsMalagasyMinangkabauМакедонскиമലയാളംМонголमराठीMelayuMaltiMirandeseမြန်မာNeapolitanNeddersass’sch (Nedderlannen)Neddersass’schनेपालीNewariNederlandsNorsk nynorskNorskOccitanPampangaPapiamentoਪੰਜਾਬੀWestern PanjabiPplپښتوRunasimiRomânăसंस्कृत भाषाSicilianuScotsسنڌيⵜⴰⵛⵍⵃⵉⵜSrpski (latinica)සිංහලSkrSlovenčinaSlovenščinaShqipСрпскиSaterland FrisianBasa SundaSvenskaKiswahiliதமிழ்TuluతెలుగుТоҷикӣไทยFilipinoTürkçeТатарاردوO‘zbekTiếng ViệtWarayWu ChineseMingrelianÈdè Yorùbázh-yue

Редакція Factograf · Publikováno 14. října 2026 · Částečně podle Wikipedie, CC BY-SA 4.0 · Zdrojový článek