Jon Fosse

Jeho divadelní hry jsou uváděny po celém světě. Jeho prozaická tvorba zaujímá podobně významné místo. Obě se vyznačují výraznou poetizací všedního jazyka, všedností obecně a tematicky se rozpadají na dvě základní období. Milníkem se stal přibližně rok 2000 a vydání románu Ráno a večer (česky, 2007). Dřívější tvorba se zaměřovala především na základní mezilidské vztahy a jejich funkčnost a současně na možnosti mezilidské komunikace. V novější tvorbě se soustřeďuje na témata obecně lidská a existenciální, jako například smrt, zrození či lásku. Ovlinila ho poetika Thomase Bernharda a postmoderní myšlení v literatuře.

Za prozaickou trilogii Mámení, Sny Olavovy a Na sklonku dne získal v roce 2015 nejvyšší celoskandinávské literární ocenění, Literární cenu Severské rady. Sedmidílný opus Septologie z let 2019 až 2021 je sugestivním epickým příběhem o smyslu umění, Bohu, přátelství a plynutí času.

Dramatická tvorba

Fosseho hry byly přeloženy do více než 50 jazyků a od druhé poloviny 90. let patří k nejhranějším současným dramatikům v Evropě.

V rámci dramatické tvorby pozitivní ohlas získala jeho první hra A nikdy se nerozejdeme (Og aldri skal vi skiljast, 1994). V tomto období již měl za sebou několik sbírek poezie a originálních modernistických próz, díky kterým se proslavil v rodném Norsku. Poté následovala řada dalších her, kde tvoří ústřední motiv vztah mezi dvěma lidmi. Například ve hře Jméno (Namnet, 1995), která je jednou z nejčastěji uváděných her, se setkáváme s mladou dvojicí, která s obavami očekává narození potomka. Někdo přijde (Nokon kjem til å komme, 1996) je hra, kde stojí v centru dění opět pár, tentokrát hledající útočiště v opuštěném domě v Norsku. Rozcházející se dvojice je motivem hry Noc zpívá své písně (Natta syng sine songar, 1997) a ve hře Spánek (Svevn, 2005) se setkáváme s několika páry, které postupně obývají tentýž byt. Mezi nejčastější témata her patří existencionální úzkost, vyděděnost jednotlivce – sociální či psychická a také neschopnost lidí kontrolovat svůj osud a vyrovnat se s tím, co přináší život.

Pro všechny hry jsou typické jednoduché zápletky, banální dialogy a postavy obyčejných lidí. Autorův minimalismus je záměrný a na úspornost textů zdůrazňuje převažující pocity odcizení a úzkosti. Fosseho dramatika je založená na rytmickém opakování replik a struktur, čímž připomíná poetiku absurdního divadla. Na organizaci textu je znát, že autor je původem lyrik. Repliky mají často kvalitu i stavbu verše. V rámci vývoje Fosseho dramatiky je možno na díle pozorovat, že v pozdějších hrách upouští od úplně jednoduchého děje. Ve hře Podzimní sen (1999) a následujících dílech autor často tříští jednotu času, prostoru a postav, čímž se děj samotných her značně komplikuje.

Fosseho hry se téměř vždy dotýkají těch nejcitlivějších bodů v rodině a partnerství a také je z nich často cítit autorův feministický postoj. Kladné mužské postavy lze ve hrách najít jen stěží, zato ženy jsou téměř vždy vykreslovány jako postavy kladné nebo oběti. Dramata se vyznačují naléhavostí a často mají mystický rozměr, který vyplývá z Fosseho koncentrace na přítomnost, každodennost a subjektivní prožíváni reality.

Seznam vybraných dramatických děl v norštině

• A nikdy se nerozejdeme (Og aldri skal vi skiljast, 1993)
• Jméno (Namnet, 1995)
• Někdo přijde (Nokon kjem til å komme, 1996)
• Jméno / Matka a dítě / Syn (Barnet / Mor og barn / Sonen, 1997)
• Kytarista (Gitarmannen, 1997)
• Noc zpívá své zpěvy / Jednoho letního dne (Natta syng sine songar / Ein sommars dag, 1998)
• Podzimní sen (Draum om hausten, 1999)
• Návštěva / Zima / Odpoledne (Besøk / Vinter / Ettermiddag, 2000)
• Krásně (Vakkert, 2001)
• Variace na smrt (Dødsvariasjonar, 2002)
• Dívka na pohovce (Jenta i sofaen, 2003)
• Lila / Suzannah (Lilla / Suzannah, 2004)
• Mrtví psi / Sa ka la (Dei døde hundane / Sa ka la, 2005)
• Spánek / Horko (Svevn / Varmt, 2006)
• Rambuku / Stíny (Rambuku / Skuggar, 2007)
• Jsem vítr (Eg er vinden, 2008)
• Tyto oči (Desse auga, 2009)
• Dívka ve žluté pláštěnce (Jente i gul regnjakke, 2010)
• Kratší hry (Kortare stykke, 2011)
• Moře (Hav, 2014)
• Tři libreta (Tre librettoar, 2015)

Fosse se stal laureátem mnoha norských i zahraničních literárních cen. Za zásluhy na poli literatury byl jmenován komandérem královského norského Řádu svatého Olafa. V roce 2011 mu král Harald V. přidělil čestnou rezidenci Grotten v parku královského zámku v Oslu, určenou norským kulturním osobnostem. V roce 2021 získal také čestný akademický titul doctor honoris causa na Janáčkově akademii múzických umění. Je čtvrtým norským laureátem Nobelovy ceny za literaturu.

Píše menšinovým norským jazykem nynorsk.

Fosseho nadace sídlící v Strandebarmu se věnuje jeho dílu a osobnosti. Nachází se v blízkosti jeho domu z dětství a domu prarodičů.

Divadelní hry

• Jméno. Noc zpívá své písně. (Namnet, 1995; Natta syng sine songar, 1997), Divadelní ústav 2002, překlad Karolína Stehlíková, ISBN 80-7008-124-4
• Někdo přijde. Podzimní sen. Variace na smrt. (Nokon kjem til å komme, 1996; Draum om hausten, 1999; Dødsvariasjonar, 2002), překlad Karolína Stehlíková, in 3x3 Norén, Fosse, Saalbachová, Daniela Mrázová, Elg 2008, ISBN 978-80-904073-0-5
• Syn (Sonen, 1997), rukopis Aura-pont, 2003, překlad Karolína Stehlíková
• Zima (Vinter, 2000), rukopis Aura-pont, 2005, překlad Karolína Stehlíková
• Smrt v Thébách (Døden i Teben, 2008), rukopis Aura-pont, 2011, překlad Karolína Stehlíková. Adaptace Sofoklových tragédií Oidipus, Oidipus na Kolonu a Antigona.
• Suzannah (Suzannah, 2004), rukopis Aura-pont, 2020, překlad Karolína Stehlíková

Romány

• Melancholie I. (Melancholia I., 1995), Dauphin, Praha 2007, překlad Barbora Závodská, ISBN 978-80-7272-104-7
• Ráno a večer (Morgon og kveld, 2000), Pistorius & Olšanská, Příbram 2007, překlad Ondřej Vimr, ISBN 978-80-87053-09-6
• Mámení (Andvake, 2007), Pistorius & Olšanská, Příbram 2009, překlad Ondřej Vimr, ISBN 978-80-87053-31-7
• Melancholie II. (Melancholia II., 1996), Dauphin, 2009, překlad Barbora Grečnerová, ISBN 978-80-7272-205-1
• Sny Olavovy (Olavs draumar, 2012), Pistorius & Olšanská, Příbram 2015, překlad Ondřej Vimr, ISBN 978-80-87855-33-1
• Na sklonku dne (Kveldsvævd, 2014), Pistorius & Olšanská, Příbram 2016, překlad Ondřej Vimr, ISBN 978-80-87855-61-4
• To je Ales (Det er Ales, 2004), Pistorius & Olšanská, Příbram 2024, překlad Ondřej Vimr, ISBN 978-80-7579-182-5

Ostatní

• Esej „Negativní mystika“ („Negativ mystikk“, 1993) in Tvar 17/2007, překlad Ondřej Vimr

• Někdo přijde, Malá scéna ND Brno, režie: Tomáš Svoboda, premiéra 8. 11. 2001
• Jméno / Noc zpívá své písně, Činoherní klub, režie: Martin Čičvák, premiéra 26. 6. 2003
• Syn, Český rozhlas 3 Vltava, režie: Jan Antonín Pitínský, 2003
• Zima / Syn, Divadlo Petra Bezruče, režie: Jan Antonín Pitínský, premiéra 25. 11. 2005
• Někdo přijde, Divadlo na cucky, režie: Jan Frič, premiéra 27. 4. 2009
• Jméno, Divadlo Pražské konzervatoře, režie: Mikoláš Tyc, premiéra 15. 11. 2010
• Noc zpívá své zpěvy, Český rozhlas 3 Vltava, režie: Tomáš Jirman, 2012
• Zima, Pidivadlo, režie: David Šiktanc, premiéra 23. 2. 2013
• Noc zpívá své písně, Buranteatr, režie: Viesturs Rozins, premiéra 25. 5. 2014
• Podzimní sen, scénické čtení na festivalu SPECIFIC Divadla Feste, režie: Vojtěch Bárta, premiéra 14. 5. 2015
• Jméno, OLDstars, režie: Tomáš Staněk, premiéra 9. 7. 2016
• Jméno, Divadlo Mandragora, režie: Miroslav Lukačovič, premiéra 22. 10. 2019