Harald V. (1937–2026) byl norským králem od roku 1991 až do své smrti v roce 2026. Byl třetím dítětem a jediným synem korunního prince Olava a korunní princezny Märthy, část dětství prožil v exilu za německé okupace Norska a později se proslavil svou sportovní kariérou a stálou přítomností během národních krizí. Na trůnu jej vystřídal jeho syn Haakon VIII.
Raný život a exil



Harald se narodil na panství Skaugum v Askeru za vlády svého dědečka, krále Haakona VII. V roce 1940, kdy Německo napadlo Norsko, byla královská rodina rozdělena a Haraldova matka odvezla jeho a jeho sestry do Švédska. Po krátkém pobytu tam se přestěhovali do Spojených států, kde zůstali po většinu druhé světové války. Rodina se do Norska vrátila v roce 1945 a Harald pak studoval na několika vysokých školách, včetně Univerzity v Oslu, norské vojenské akademie a Balliol College v Oxfordu.
Sport a korunní princ



Harald reprezentoval Norsko v plachtění na olympijských hrách v letech 1964, 1968 a 1972. V roce 1970 se stal zakládajícím prezidentem Norského plachetního svazu. Korunním princem se stal v roce 1957, kdy zemřel jeho dědeček a jeho otec nastoupil na trůn. V roce 1990, když byl jeho otec nemocný, převzal většinu pravomocí monarchie jako regent a následující rok se stal králem.
Vláda a odkaz


Během své vlády byl Harald široce oceňován za své vedení v dobách národních krizí, mezi něž patřila bouře na Nový rok 1992, útoky v Norsku v roce 2011, sesuv půdy v Gjerdrumu v roce 2020 a pandemie covidu-19. Získal tak přezdívku nasjonens bestefar, tedy dědeček národa. V roce 2024 se stal nejstarším panovníkem Norska a po smrti Alžbety II. v roce 2022 nejstarším panujícím monarchou Evropy.
