Jan Exarcha byl významný učenec, překladatel a spisovatel působící v Prvním Bulharském carství na konci 9. a na počátku 10. století. Pracoval v Preslavské literární škole za vlády Borise I. a Simeona I. a byl klíčovou postavou středověké bulharské literatury. Jeho rozsáhlá literární tvorba, která kombinovala původní spisy s překlady byzantských textů, prokazuje hluboké ovládání řeckého jazyka. Přestože jeho přesné biografické údaje zůstávají nejasné, je si pamatován jako významný intelektuál své doby.
Literární dílo
Jeho nejvýznamnějším dílem je Šestidenník (Hexameron), kompilace obsahující původní spisy a překlady byzantských autorů, jako je Basil Veliký. Toto dílo poskytuje vzácné historické poznatky o společenské struktuře a královském dvoře Bulharského carství za vlády Simeona I. Dále přeložil teologické spisy Jana Damašského, konkrétně O pravoslavném křesťanství, kolem roku 895.
Uctívání
Je uznáván jako světec a je uctíván v rámci ortodoxní tradice. Ruská pravoslavná církev si připomíná jeho svátek 13. srpna, ačkoli některé historické rukopisy uvádějí alternativní datum 13. února. Někteří učenci se přou o tom, zda jeho titul Exarcha naznačoval, že zastával hodnost arcibiskupa, nebo odkazoval na jinou pozici.