Jan Pavel II. (rodným jménem Karol Józef Wojtyła; 1920–2005) byl hlavou katolické církve a suverénem Vatikánu od roku 1978 až do své smrti v roce 2005. Byl prvním nežitalským papežem od Hadriána VI. v 16. století a třetím nejdéle sloužícím papežem v dějinách. Byl také významným filozofem a teologem 20. století, proslulým svými cestami, úsilím o zlepšení vztahů s jinými náboženstvími a svou rolí v odporu proti komunistické vládě v Polsku a v Evropě.
Mládí
Karol Józef Wojtyła se narodil ve Wadowicích v Polsku a vyrůstal v rodině poznamenané brzkými ztrátami. Jeho matka zemřela, když mu bylo osm let, a jeho bratr, lékař, zemřel na spálu. Jako mladý muž pracoval jako herec v divadle a studoval na Jagellonské univerzitě v Krakově. Během nacistické okupace přijímal manuální a tovární práce, aby se vyhnul deportaci, a v tomto období se seznámil s Janem Tyranowským, který jej uvedl do karmelitánské spirituality.
Pontifikát a odkaz
Zvolen byl v říjnu 1978 a přijal jméno svého předchůdce Jana Pavla I., který zemřel po 33 dnech v úřadu papeže. Jeho pontifikát kladl důraz na ekumenismus a rodinu a udržoval tradiční postoje církve k otázkám, jako jsou potrat a svěcení žen. Navštívil 129 zemí a blahořečil a svatořečil mnoho lidí. Jeho stoupenci mu připisují zásluhu na ukončení komunistické vlády v Evropě, zatímco kritici mu vytýkají způsob, jakým řešil sexuální zneužívání ze strany kněží. Blahořečen byl v roce 2011 a svatořečen v roce 2014.