Jan Cieplak byl polský římskokatolický arcibiskup, který působil jako hlava církve v Sovětském svazu na počátku 20. let. Narodil se v roce 1857 v Dąbrowě Górniczej, studoval na Římskokatolické teologické akademii v Petrohradě a později působil jako pomocný biskup. Vypracoval se na nejvýznamnějšího katolického zástupce v novém sovětském státě, kde čelil intenzivnímu pronásledování a vysoce profilované soudnímu procesu vedenému bolševickými úřady v Moskvě.
Život a pronásledování
Po říjnové revoluci se Cieplak stal titulárním arcibiskupem achridským. Jako vůdce katolické komunity čelil častým obtěžování ze strany Čeky a byl dvakrát zatčen. V roce 1923 byl hlavním obžalovaným v slavném bolševickém zinscenovaném procesu v Moskvě. Zatímco jeho kolega byl popraven, mezinárodní tlak nakonec vedl ke zmírnění Cieplakova rozsudku smrti na deset let vězení. Byl propuštěn a deportován do Polska v roce 1924, než cestoval do Spojených států.
Církevní služba
Během svého působení se Cieplak snažil chránit náboženské dědictví, včetně zajištění převozu ostatků svatého Andrzeje Boboly do Říma, aby se zabránilo jejich znesvěcení. Po svém exilu cestoval rozsáhle po Spojených státech, navštívil stovky farností a institucí. Poslední měsíce života strávil v Passaic v New Jersey, kde v roce 1926 zemřel.
Uctívání
Katolická církev uznává Jana Cieplaka jako služebníka Božího. Je si připomínán pro svou odolnost během revolučních zkoušek a jeho úsilí o udržení katolické přítomnosti pod sovětskou vládou.