Emilie Bicchieri byla třináctého století italská jeptiška patřící k Dominikánskému řádu. Narodila se do šlechtické rodiny ve Vercelli a vzdala se manželství, aby se věnovala náboženské službě. Založila v rodném městě klášter Santa Margherita, který byl oficiálně schválen papežskou búlou v roce 1256. Jako představená po většinu svého náboženského života byla uznávána pro svůj asketismus, včetně častého půstu a nošení kostěnice, a také pro svou hlubokou úctu k Eucharistii.
Život a služba
Po rozhodnutí vstoupit do Řádu kazatelů založila Emilie s podporou svého otce klášter pro dominikánské terciárky. I když byla zvolena představenou v roce 1258, často dávala přednost vykonávání skromných domácích prací pro svou komunitu. Byla známá svou přísnou dodržováním náboženské disciplíny a svými duchovními zážitky, včetně okamžiků extáze. Zůstala vůdkyní své komunity až do své smrti v roce 1314.
Uctívání
Emilie byla blahořečena papežem Klementem XIV v roce 1769 po uznání jejího místního kultu. Její ostatky byly několikrát přemístěny a nakonec umístěny ve Vercellské katedrále v roce 1811. Je připomínána v katolické tradici svátkem 3. května.