Benedikt Josef Labre byl osmnáctého století francouzský žebrák a svatý, který si zvolil život putujícího poutníka namísto mnišského uzavření. Narodil se v Amettes v zámožné rodině a zpočátku se snažil vstoupit do různých náboženských řádů, včetně trappistů a cisterciánů, ale byl opakovaně odmítnut kvůli svému křehkému zdraví. Místo toho se stal terciářem františkánů a putoval pěšky k významným evropským poutním místům. Žil v extrémní chudobě, živil se žebráním a věnoval se modlitbě a eucharistické adoraci.
Život a pouť
Po neúspěšných pokusech o vstup do několika klášterů Labre putoval po Evropě a navštěvoval posvátná místa v Itálii, Španělsku, Švýcarsku a Francii. Žil jako žebrák, často spal venku v otrhaném oblečení. V pozdějších letech žil v Římě, někdy poblíž Kolosea. Byl známý svou intenzivní zbožností a velkou část času věnoval adoraci Nejsvětší Svátosti, což mu vyneslo přezdívku „svatý čtyřicetihodinové modlitby“.
Úmrtí a uctívání
Labre zemřel v Římě v roce 1783 na vyčerpání a podvýživu. Po jeho smrti jeho zpovědník zaznamenal mnoho zázraků, které mu byly připisovány, a které pomohly k obrácení některých následovníků. Byl prohlášen za blahoslavený v roce 1860 a kanonizován v roce 1881. Dnes je uctíván jako patron bezdomovců a jeho svátek se slaví 16. dubna.