Alfons XII. (1857–1885) byl španělským králem od roku 1874 až do své smrti v roce 1885, což jeho vládu proslavilo přezdívkou El Pacificador, tedy Mírotvorce. Narodil se v Madridu královně Isabele II. a své mládí strávil v exilu poté, co Slavná revoluce roku 1868 jeho matku sesadila z trůnu. Do Španělska se vrátil jako král po vojenském převratu proti První španělské republice. Zemřel ve věku 27 let a jeho těhotná vdova se stala regentkou pro jejich syna Alfonse XIII.
Exil a vzdělání




Po revoluci roku 1868 doprovázel Alfons svou matku do Paříže a poté studoval ve Vídni. Jeho matka v roce 1870 abdikovala ve jeho prospěch a on přijal jméno Alfons XII., čímž svou vládu spojil s dřívějšími asturskými, leónskými a kastilskými králi, kteří nesli stejné jméno. Jeho vzdělání bylo pečlivě zařízeno tak, aby ho připravilo na budoucí obnovu bourbonské monarchie, a byl poslán na Royal Military College v Sandhurstu v Anglii. Jeho političtí odpůrci šířili o jeho otcovství rozsáhlé fámy.
Obnova a vláda



Poté, co se od trůnu odvrátil Amadeo Savojský a byla ustavena První španělská republika, přivedl vojenský zásah vedený generálem Martínezem Camposem k obnovení bourbonské dynastie. Předsedou vlády se stal Antonio Cánovas del Castillo, královský rádce, a civilní režim, který vybudoval, trval až do převratu Miguela Primo de Rivery v roce 1923. V roce 1876 porazila tažení proti karlistům, jehož se mladý král zúčastnil, dona Carlose.
