Žytomyr

Žytomyr patří k nejstarším městům na Ukrajině a býval jedním z důležitých středisek Kyjevské Rusi. První zmínky pocházejí již z roku 884. Roku 1320 se stal součástí Litvy. V roce 1444 obdržel magdeburská městská práva. V roce 1569, již jako součást sjednoceného Polsko-litevského státu, přešel přímo pod Korunu polského království. V té době zde vznikla také početná židovská komunita.

Roku 1648 bylo město obléháno Bohdanem Chmelnickým. Po uzavření Andrusovského příměří v roce 1667 zde bylo z Kyjeva přeneseno sídlo polského Kyjevského vojvodství. Pod ruskou správu přešlo po dělení Polska roku 1793 a brzy nato se stalo sídlem Volyňské gubernie. Koncem 19. století tvořili Židé třetinu ze 70 000 obyvatel; fungoval zde rabínský seminář a vyrůstaly zde mnohé osobnosti židovské kultury, mj. Chajim Nachman Bialik. Židovská komunita byla největší obětí nacistické okupace v letech 1941–1944.

V zimě 1917–1918, po bitvách u Zborova a Tarnopole, ubytoval ve městě a okolí profesor T. G. Masaryk již od září 1917 většinu z 50 000 československých legionářů.

V letech 1937 až 1939 bylo v Žytomyru popraveno mnoho tehdy sovětskému režimu nepohodlných osob. Mezi tehdy odhadem 15 000 popravenými bylo i mnoho volyňských Čechů. V roce 2003 byl na místě poprav postaven skromný památník.

Od roku 1937 je Žytomyr sídlem Žytomyrské oblasti (do roku 1991 Ukrajinské SSR, nyní nezávislé Ukrajiny).

V Žytomyru funguje vedle literárního muzea a dalších institucí také Konzervatoř Viktora Kosenka. Z města pochází mnoho hudebníků a skladatelů. Je zde 10 vysokých škol převážně technického zaměření.

Koroljovovo museum

Nejslavnějšího ze svých rodáků Sergeje Koroljova město uctilo založením Muzea kosmonautiky imeni Koroljova. Muzeum má dvě části, první je věnována Ukrajině, druhá expozice má název Člověk a vesmír. V muzeu je mnoho originálních exponátů z historie kosmonautiky, např. návratový modul Sojuzu 27 či skafandr československého kosmonauta Vladimíra Remka. Je zde i mnoho různých maket, např. lodi Sojuz nebo Lunochodu 2. Je zde dokumentováno také zapojení bývalého prezidenta Ukrajiny Leonida Kučmy, který byl dlouholetým ředitelem závodu Južnoje, kde se v utajení vyráběly komponenty kosmických raket.

Pamětihodnosti

• římskokatolická katedrála sv. Žofie (18. století)
• „Polský hřbitov“ (založený v 18. století)
• budova divadla (1858)
• pravoslavný katedrální chrám Proměnění Páně (1864)
• bývalý luterský kostel (1896)
• zříceniny jezuitské koleje (18. století)
• synagoga (19. století)

• Ossip Bernstein – francouzský šachový velmistr
• Tadeusz Borowski – polský spisovatel a novinář
• Jarosław Dąbrowski – polský revolucionář a generál
• Vladimir Korolenko – ruský spisovatel
• Sergej Koroljov – sovětský konstruktér
• Borys Ljatošynskyj – ukrajinský skladatel a dirigent
• Oleh Olžyč – ukrajinský básník, člen OUN
• Myroslav Popovyč – současný ukrajinský filosof a spisovatel
• Svjatoslav Richter – ruský pianista
• Valerij Ševčuk – ukrajinský spisovatel

Ve městě je zastoupen především sklářský, strojírenský, chemický a obuvnický průmysl, vyrábějí se tkaniny, autodíly a obráběcí stroje.

Žytomyr je poměrně významným dopravním uzlem. Leží na křižovatce hlavní silnice spojující Kyjev se západní Ukrajinou (součást evropského tahu E40) a trasy vedoucí z Běloruska na Vinnycji a do Moldavska. Je zde letiště, ale v současné době neslouží osobní dopravě. Uvažuje se o jeho využití pro bombardéry.

V Žytomyru se sbíhá pět železničních tratí, které jsou však vesměs jednokolejné a nepatří mezi hlavní tahy. Město má denně spojení s Kyjevem, Moskvou, Charkovem, Petrohradem, Kišiněvem a Oděsou, cílem regionálních spojů je pak Korosteň, Korostyšiv, Fastiv, Berdyčiv a Zvjahel.

Jako v jednom z prvních ukrajinských měst zde byla roku 1899 zavedena tramvajová doprava. Po doplnění trolejbusy roku 1962 prošla útlumem; jedna z hlavních linek však přežila i hospodářskou krizi konce 20. století a funguje dodnes. Trolejbusových linek je v provozu 18.