Oděsa, též psaná jako Odessa, je třetím nejlidnatějším městem Ukrajiny a významným přístavem a dopravním uzlem na severozápadním pobřeží Černého moře. Je správním centrem Oděské oblasti a Oděského rajónu a multietnickým kulturním centrem. V roce 2023 byl její historický střed zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO jako uznání její multikulturnosti a urbanistického řešení z 19. století a kvůli poškození způsobenému ruskou invazí byl zařazen na Seznam světového dědictví ohrožený.
Raná historie












Velká řecká osada existovala v této oblasti nejpozději v polovině 6. století př. n. l., a někteří badatelé se domnívají, že šlo o obchodní stanici řeckého města Histrie. Během středověku se území střídavě dostávalo pod správu kočovných kmenů, Zlaté hordy, Krymského chanátu, Litevského velkoknížectví a Osmanské říše. Na místě stála pevnost zvaná Chadžibej, poprvé zmiňovaná roku 1415, až Osmanové získali přímou kontrolu roku 1529.
Carský rozmach












Poté, co Rusko území získalo roku 1792, nechala carevna Kateřina II. vybudovat zde válečný přístav a obchodní místo, které bylo přejmenováno na Odessu. V letech 1819 až 1858 bylo město svobodným přístavem. V 19. století se stalo čtvrtým největším městem Ruského impéria a jeho architektura, utvářená francouzskými a italskými vlivy, je spíše středomořská než ruská. Za sovětské éry zůstalo důležitým obchodním přístavem a námořní základnou.
Přístav a hospodářství












Oděsa je přístavem s nezamrzajícími vodami, na jehož území leží Oděský přístav a Pivdennyj, významný ropný terminál na předměstí. Nedaleký přístav Čornomorsk leží jihozápadně ve stejné oblasti. Společně tvoří důležitý dopravní uzel napojený na železnice, zatímco ropná a chemická zařízení jsou spojena s ruskými a evropskými potrubními sítěmi. V roce 2000 byl Karanténní mol vyhlášen na 25 let svobodnou ekonomickou zónou.
