Wilikarius byl osmého století církevní hodnostář, který působil jako arcibiskup ve Vídni a později jako opat svatomauricijského kláštera v Agaune. Po zničení baziliky saracénskými nájezdníky přenesl ostatky svatých Ferreola a Julia na nové místo ve městě. Kvůli pronásledování ze strany Franků opustil své sídlo a hledal útočiště v Římě, než se odešel do kláštera ve Valais, kde prožil své poslední roky.
Církevní kariéra
Jako nástupce Austreberta působil Wilikarius jako arcibiskup ve Vídni kolem roku 740. Pálcium mu udělil papež Řehoř III. Po útěku ze svého sídla kolem roku 752 putoval přes Řím a nakonec se usadil v klášteře svatého Maurice v Agaune. Zde působil jako opat a v některých záznamech je také uváděn jako biskup sionský.
Uctívání
Wilikarius je uznáván jako lidový světec a je uctíván v katolické tradici. Jeho památka je uchovávána skrze svátek oslavovaný 13. června. Jeho historický význam je spojen s jeho rolí při zachování ostatků mučedníků v období významných regionálních konfliktů.