Viktor Emanuel III. (1869–1947) byl králem Itálie od roku 1900 až do své abdikace v roce 1946. Jako příslušník rodu Savojských nesl také tituly císaře Etiopie a krále Albánců poté, co Itálie tyto země napadla. Jeho vláda, která trvala téměř 46 let, zahrnovala účast Itálie v obou světových válkách i vzestup a pád fašistického režimu, což z něj činí ústřední postavu moderních italských dějin.
Mládí a nástup na trůn







Viktor Emanuel se narodil v Neapoli jako syn krále Umberta I. a královny Markéty. Byl malého vzrůstu, což se často dávalo do souvislosti s úzkými příbuzenskými vztahy jeho rodičů. Na trůn nastoupil roku 1900 poté, co byl jeho otec zavražděn. Ačkoli italská ústava panovníkovi přiznávala značné zbytkové pravomoci, včetně práva jmenovat předsedy vlády, obecně se nerad zapojoval do každodenní politiky, i když v první polovině dvacátého století několikrát zasáhl do parlamentních krizí.
Války a fašismus







Itálie vstoupila do první světové války roku 1915 poté, co král osobně schválil toto rozhodnutí navzdory odporu mnoha politiků. Vítězství přineslo územní zisky a vyneslo mu přezdívku Král vítězství. V roce 1922 jmenoval předsedou vlády Benita Mussoliniho a později přijal nové královské tituly získané italskými dobyvačnými výboji. Ve druhé světové válce Mussoliniho nakonec roku 1943 odstranil, avšak většinu svých pravomocí později předal synovi a v roce 1946, než referendum ustavilo republiku, abdikoval.
