Vasile Aftenie byl rumunský řeckokatolický pomocný biskup a titulární biskup ulpiánský, který žil od roku 1899 do roku 1950. Narodil se v Lodromanu a studoval teologii v Blaji a Římě, než působil jako kněz, profesor a rektor. Po zrušení své církve komunistickým režimem odmítl přejít k pravoslaví a slavně prohlásil, že ani jeho víra, ani jeho národ nejsou na prodej. Byl zatčen v roce 1948 a zemřel v roce 1950 ve vězení v Bukurešti po podrobení se krutému mučení.
Život a působení
Po službě v armědě během první světové války studoval Aftenie právo a teologii a získal doktorát v roce 1925. Zastával několik akademických a církevních funkcí, včetně rektora teologické akademie v Blaji. V roce 1940 ho papež Pius XII. jmenoval titulárním biskupem a později působil jako apoštolský administrátor arcidiecéze Făgăraș a Alba Iulia.
Mučení
Když komunistická vláda potlačila řeckokatolickou církev, Aftenie zůstal neústupný. Byl zatčen koncem roku 1948 a převezen do různých vězení, včetně kláštera Căldărușani. Během svého věznění vytrpěl brutální fyzické týrání a izolaci. Zemřel ve vězení Văcărești v květnu 1950 poté, co odmítl vzdát se své náboženské identity navzdory intenzivnímu tlaku ze strany úřadů.
Uctívání
Aftenie je uctíván jako mučedník víry. Jeho hrob na hřbitově Bellu se stal poutním místem, kde mnozí vyhledávají jeho pomoc. V roce 2019 předsedal papež František jeho blahořečení v Blaji spolu se šesti dalšími řeckokatolickými biskupy, kteří zemřeli pod komunistickým režimem.