Valbřich (polsky Wałbrzych) je město v Dolnoslezském vojvodství na jihozápadě Polska a sídlo okresu Wałbrzych. Leží zhruba 70 kilometrů jihozápadně od hlavního města vojvodství Vratislavi a přibližně 30 kilometrů od českých hranic. S necelými 110 000 obyvateli je druhým největším městem vojvodství. Kdysi významné centrum těžby uhlí a průmyslu ve Slezsku je známé svou historickou architekturou a zámkem Książ, největším hradem v Dolním Slezsku.
Název a počátky










Nejstarší doložená zmínka o osídlení pochází z roku 1305, kdy se objevuje v latinizované podobě Waldenberc, první zaznamenané podobě německého názvu Waldenburg, což znamená lesní hrad. Název zůstal oficiální až do roku 1945, kdy se město stalo součástí Polska a dostalo polský název Wałbrzych. Někteří polští místní historikové navrhli starší slovanský název Lasogród, žádný primární středověký ani raněnovověký dokument jej však nezaznamenává a němečtí historikové existenci raně slovanského osídlení na tomto místě zpochybňují.
Průmyslová historie









Těžba uhlí v oblasti je poprvé zmiňována v roce 1536 a od šestnáctého do osmnáctého století bylo město známé tkalcovstvím vlny a lnu. Průmyslovým centrem se stalo kolem přelomu devatenáctého století. Poté, co Prusko město roku 1742 anektovalo, se v roce 1871 stalo součástí Německa. První železniční spojení do Vratislavi vzniklo roku 1843 a na počátku dvacátého století byly postaveny sklárna a velká porcelánka, obě dodnes fungující.
Druhá světová válka a poválečné období









Během druhé světové války město hostilo několik táborů nucené práce, v nichž byli vězněni váleční zajatci, Poláci, Židé a další, včetně pobočných táborů Gross-Rosen. Rudá armáda město dobyla 8. května 1945. Po válce se na základě hranic dohodnutých na Postupimské konferenci stalo součástí Polska a většina jeho německého obyvatelstva odešla nebo byla vysídlena, poté bylo město osídleno hlavně Poláky.
