Titanic byl britský oceánský parník provozovaný společností White Star Line, který se v časných ranních hodinách 15. dubna 1912 potopil poté, co narazil na ledovec při svém prvním plavbě z Southamptonu v Anglii do New Yorku. Z 2 208 osob na palubě zemřelo přibližně 1 500, odhady se liší, což z něj činí jeden z nejsmrtonosnějších případů potopení jediné lodi v době míru. Katastrofa vedla k zásadním změnám v předpisech o námořní bezpečnosti a měla trvalý vliv na populární kulturu.
Návrh a stavba












Titanic byl druhým ze tří parníků třídy Olympic, které pro společnost White Star Line postavila loděnice Harland and Wolff v Belfastu. V době uvedení do provozu byl největší lodí na moři. Ubytování pro cestující první třídy mělo být vrcholem pohodlí a zahrnovalo tělocvičnu, bazén, kuřárny, restaurace a turecké lázně. Byl vybaven vodotěsnými přepážkami a dálkově ovládanými vodotěsnými dveřmi, což přispělo k jeho pověsti nepotopitelné lodi.
Záchranné čluny a potopení












Ačkoli mohl nést výrazně větší počet záchranných člunů, byl Titanic vybaven dvaceti čluny, které dohromady pojaly 1 178 osob, tedy zhruba polovinu počtu lidí na palubě. To převyšovalo počet vyžadovaný tehdejšími britskými předpisy. Když loď potonula, spuštěné záchranné čluny byly v průměru obsazeny asi z 60 procent své jmenovité kapacity, což utvářelo veřejnou i úřední kritiku katastrofy.
Odkaz












Potopení vzbudilo celosvětovou pozornost a vedlo k novým mezinárodním pravidlům týkajícím se záchranných člunů, rádiové služby a ledových hlídek. Vrak lodi byl nalezen v roce 1985 a od té doby se stal námětem knih, filmů a památníků, přičemž katastrofa zůstává jednou z nejvíce připomínaných námořních tragédií.
