Theobald z Provins byl benediktinský mnich a poustevník z 11. století, pocházející ze šlechtického rodu Champagne. Po odmítnutí vojenské služby či života u dvora se rozhodl pro život asketismu, putoval s druhým a podnikal poutě do Říma a nakonec směrem ke Svaté zemi. Poslední roky života strávil v Itálii, kde se připojil ke skupině poustevníků vedených Romualdem, zakladatelem řádu kamaldolů, a později byl vysvěcen na kněze vicenzským biskupem.
Život a smrt
Syn Arnoula, hraběte ze Champagne, Theobald vyhledával samotu poustevníků již od mládí. Po odmítnutí účasti na regionálních konfliktech pracoval jako dělník a putoval jako poutník. Nedaleko Vicenzy se usadil s komunitou poustevníků poté, co jeho společník onemocněl. Zemřel v Sossanu v roce 1066 po vážné nemoci, kterou provázely kožní vředy a skvrny.
Uctívání a odkaz
Papež Alexandr II. ho svatořečil v roce 1073 a je uznáván jako patron uhlířů. Jeho ostatky byly přemísťovány mezi kláštery v Sens a Auxerre a relikviář, který by měl obsahovat jeho lebku, je uchováván v belgickém poustevnickém klášteře. Jeho úcta je soustředěna především v Provins a Saint-Thibault-en-Auxois, kde se mu připisují zázraky skrze jeho přímluvu.