Teofilius Matulionis byl litevský římskokatolický duchovní, který působil jako biskup kaišiadorský. Narodil se v roce 1873 a velkou část svého působení strávil pronásledováním sovětskými úřady, což vedlo k mnoha obdobím věznění a exilu. I přes tajné vysvěcení na biskupa pokračoval ve své pastorační činnosti za extrémních obtíží, včetně konání náboženských obřadů ve vězení. Zemřel v roce 1962 a pozdější vyšetřování naznačilo, že byl otráven úředníky. V katolické církvi je uznáván jako blahoslavený pro svou neústupnost a mučednictví.
Život a působení
Po vysvěcení na kněze v Petrohradu v roce 1900 působil Matulionis v různých farnostech v Lotyšsku a Rusku. Byl tajně vysvěcen na pomocného biskupa v roce 1929. Během svého života čelil opakovaným zatýkáním komunistickými režimy za odmítnutí vyhovět státním dekretům. I když byl držen v arktických pracovních táborech nebo ve vězení na samotce, pokoušel se poskytnout eucharistii spoluvězňům. Po období ve Spojených státech byl v roce 1943 jmenován biskupem kaišiadorským.
Úmrtí a uctívání
Po propuštění z vězení v roce 1956 žil Matulionis v domácím vězení a nakonec byl vyhoštěn do Šeduvy. V roce 1962 mu papež Jan XXIII udělil osobní titul arcibiskupa. Zemřel krátce po kontrole KGB v jeho domě a následné testy potvrdily, že byl pod drohou. Blahořečen byl papežem Františkem v roce 2017, protože zemřel z nenávisti k víře.