Sionismus je nacionalistické hnutí, které vzniklo v Evropě na konci 19. století s cílem založit a podporovat židovskou vlast v Palestině, oblasti zhruba odpovídající Zemi izraelské v judaismu. Jeho stoupenci usilovali o vytvoření židovského státu právě zde. Sionismus byl hlavní silou stojící za vznikem Státu Izrael v roce 1948 a zůstává dominantní ideologií této země. Jeho názory se v čase měnily a vytvořily několik odlišných proudů, a je široce diskutován, přičemž kritici jej označují za kolonialistický nebo rasistický.
Vznik a název






Moderní sionismus se zrodil mezi Židy ve střední a východní Evropě jako sekularizovaná nacionalistická reakce na antisemitismus a na haskalu, tedy židovské osvícenství. Název pochází od Sijónu, kopce v Jeruzalémě, který se stal básnickým označením pro Zemi izraelskou. Termín jako první použil v roce 1890 Nathan Birnbaum a později jej popularizoval Theodor Herzl, který svolal první sionistický kongres v roce 1897 a na něm založil Sionistickou organizaci.
Soupeřící představy






Raní sionisté se rozcházeli v tom, jakou podobu by měla mít židovská sebeurčení. Někteří hovořili o židovském státě, jiní o židovské vlasti nebo národním domově, a někteří uvažovali o lokalitách mimo Palestinu, například ve východní Africe. Hnutí se postupem času rozvinulo do několika proudů, mezi něž patřil liberální, pracovní, revizionistický, kulturní a náboženský sionismus, a vedle nich vznikly disidentské skupiny jako Brit Šalom a Ihud.
Odkaz






Balfourova deklarace z roku 1917 vyjádřila britskou podporu národnímu domovu židovského národa v Palestině a mandát pro Palestinu z roku 1922 postavil toto území pod britskou kontrolu. V roce 1948 Stát Izrael vyhlásil svou nezávislost. Činnost hnutí je široce považována za počátek izraelsko-palestinského konfliktu, který nadále formuje debatu o sionismu.
