Sejm je dolní komora dvoukomorového parlamentu Polska, oficiálně nazývaného Sejm Polské republiky. Od roku 1989 je nejvyšším orgánem státní moci Třetí polské republiky. Spolu se Senátem tvoří Národní shromáždění. Sejm má 460 poslanců, volených každé čtyři roky všeobecným hlasováním, a předsedá mu maršálek Sejmu. Název pochází ze staré praslovanštiny (protolechitštiny) a znamená shromáždění nebo schůzi.
Historické počátky





Sejm vznikl z královských rad, které nabyly na významu během rozdrobení Polska v letech 1146 až 1295. Shromáždění v Łęczyci z roku 1180, často označované za první polský parlament, schválilo zákony omezující královskou moc. Od roku 1493 zasedal pravidelně a tehdy již měl dvě komory: Senát biskupů a hodnostářů a sněmovnu poslanců vyslanců zvolených místními šlechtickými sjezdy. V Polském království označoval tento pojem celý stavovský parlament, jehož zasedání předsedal král.
Doba Commonwealthu




Po Lublinské unii roku 1569 získal Sejm pravomoci v oblasti zákonodárství, zdanění a zahraniční politiky a jeho vyslanci nabyli vlivu mezi šlechtou. Pravidlo jednomyslnosti později zavedlo liberum veto, které umožnilo, aby jediný nesouhlas zrušil usnesení zasedání, a někdy tak Sejm ochromilo. Ústava z 3. května 1791 veto zrušila, avšak následovaly dělení Commonwealthu, které ukončilo více než tři století polské parlamentní kontinuity.
Moderní úloha




Za Polské lidové republiky byl Sejm jednokomorovým orgánem, který většinou pouze schvaloval rozhodnutí vládnoucí strany. Po pádu komunismu v roce 1989 byl obnoven jako dolní komora demokraticky zvoleného dvoukomorového parlamentu, působícího v rámci dělby moci mezi třemi složkami státu v Třetí polské republice.
