Platón byl starořecký filozof klasických Athén, všeobecně považovaný za zakladatele západní filozofické tradice. Byl průkopníkem literární formy dialogu a dialektiky a ovlivnil téměř každou významnou oblast teoretické i praktické filozofie. Založil Akademii v Athénách, školu, v níž se vyučovaly názory později nazývané platonismus. Spolu se svým učitelem Sokratem a svým žákem Aristotelem patří k ústředním postavám dějin západní filozofie.
Mládí a Sókratés




Platón se narodil do aristokratické a vlivné athénské rodiny a po matce byl potomkem Solóna, státníka spojovaného se základy athénské demokracie. Jako mladý muž se setkal se Sókratem, který se stal jeho učitelem a jeho největším zdrojem inspirace. Platón nikdy nepromlouvá vlastním hlasem ve svých dialozích a téměř v každém z nich vystupuje Sókratés. Badatelé dodnes diskutují o tom, nakolik Platónův obraz Sókrata odpovídá historické postavě.
Politické nepokoje a cesty




Platón doufal v kariéru ve veřejných záležitostech, ale poté, co Sparta porazila Athény a k moci se dostala Třicítka tyranů, se rozčaroval nad jejich zvěrstvy. Obnovená demokracie později Sókrata stíhala, což ukončilo Platónovy politické ambice. Po Sókratově smrti studoval u filozofů ovlivněných Hérakleitem a Parmenidem a později cestoval do Megary, aby studoval u Eukleida z Megary, načež se vrátil do Athén.
Odkaz



Platónovým nejznámějším přínosem je jeho teorie idejí, která si klade za cíl řešit problém univerzálií. Předpokládá se, že se zachovalo jeho celé dílo, na rozdíl téměř od všech jeho současníků, a bylo nepřetržitě čteno a studováno. Prostřednictvím novoplatonismu ovlivnily jeho myšlenky také křesťanskou, židovskou a islámskou filozofii. Alfred North Whitehead kdysi poznamenal, že evropská filozofická tradice je tvořena řadou poznámek pod čarou k Platónovi.
