Pafnucius z Théb byl biskup v Egyptě ve čtvrtém století a žák svatého Antonína Velikého. Je historicky uznáván jako účastník Prvního nicejského koncilu, kde hrál významnou roli v debatách o celibátu kněžstva. Po utrpení fyzického utrpení a věznění za svou křesťanskou víru za vlády císaře Maximinuse působil jako opat a obránce pravověří proti ariánství. Jeho vliv na ekumenický koncil pomohl utvářet předpisy týkající se manželského života vysvěcených duchovních.
Život a působení
Jako následovník svatého Antonína Velikého žil Pafnucius jako poustevník a později se stal biskupem v Horním Thébách. Během vlády Maximinuse čelil pronásledování, které vedlo ke ztrátě oka a fyzickému zranění. Byl také příznivcem Athanasia, připojil se k němu na synodě v Tyru v roce 335. Během svého života byl známý tím, že dodržoval přísnou osobní čistotu.
Církevní role
Na nicejském koncilu se Pafnucius zasadil o tradici, která umožňovala ženatým mužům zůstat se svými manželkami i po vysvěcení. Argumentoval proti zavedení povinného celibátu pro ty, kteří již byli ženatí, což bylo nakonec přijato radou. Jeho postavení respektované osobnosti poskytlo potřebnou váhu, aby toto rozhodnutí bylo přijato, a vyvážilo církevní disciplínu s existujícími manželskými svazky.
Uctívání
Pafnucius je uctíván jako svatý v několika tradicích, včetně římskokatolické, východní ortodoxní, anglikánské a orientální církve. Jeho svátek se každoročně slaví 11. září. Zatímco někteří historici debatovali o podrobnostech jeho účasti na raných koncilích, zůstává významnou postavou v historii raného křesťanského mnišství a církevního práva.