Marcellus I. byl římský biskup v letech 308 až do své smrti v roce 309. Po intenzivních pronásledováních v době vlády Diokleciána se věnoval reorganizaci místní církve, která byla v značném nepořádku. Rozdělil město na dvacet pět administrativních obvodů, známých jako tituly, aby lépe spravoval křty, pokání a pohřby. Jeho vedení bylo charakteristické přísností při opětovném přijímání křesťanů, kteří během předchozích pronásledování odpadli, což nakonec vedlo k jeho vyhnanství a smrti.
Život a působení
Po nástupu po Marcellinovi se nový papež setkal s vnitřními spory ze strany členů církve, kteří požadovali snadný návrat do víry. Protože trval na povinném pokání pro ty, kteří se zřekli svého vyznání, vyhostil ho Maxentius z Říma. I když některé legendární zprávy naznačují, že byl nucen k otroctví, historické tradice uvádějí, že zemřel krátce po svém vyhnanství. Po něm nastoupil Eusebius.
Uctívání a odkaz
Je uznáván jako světec a je uctíván 16. ledna. Jeho ostatky byly tradičně uchovávány v bazilice San Silvestro, ale jsou také spojovány s oltářem San Marcello al Corso. Jeho administrativní reformy pomohly stabilizovat církevní strukturu v Římě a jeho svátek je oslavován v různých křesťanských tradicích.