Marcel Pagnol (1895–1974) byl francouzský romanopisec, dramatik a filmař. Jako autor s výrazným autorským rukopisem se v roce 1946 stal prvním filmařem zvoleným do Francouzské akademie. Bývá obecně považován za jednoho z nejvýznamnějších francouzských spisovatelů 20. století, proslul především tím, že tvořil v několika žánrech, mezi nimiž byly paměti, román, divadlo a film.
Mládí a začátky kariéry
Pagnol se narodil v Aubagne u Marseille na jihu Francie jako nejstarší syn učitelky a švadleny. Vyrůstal v Marseille a po studiu literatury se stal učitelem angličtiny. V roce 1922 se přestěhoval do Paříže, kde se vzdal učitelování a věnoval se psaní divadelních her. Jeho rané hry, mezi nimi Topaze, mu v divadle zajistily renomé.
Filmová tvorba
V roce 1929, poté co v Londýně shlédl jeden z prvních zvukových filmů, se Pagnol rozhodl obrátit se k filmu. Jeho hra Marius byla v roce 1931 zfilmována, čímž se stala jedním z prvních úspěšných francouzsky mluvených zvukových filmů. V roce 1932 založil vlastní ateliéry nedaleko Marseille, kde řídil velkou část výrobního procesu. Během druhé světové války chránil své vybavení před okupanty a vichistickou správou a po válce obnovil svou filmařskou činnost.
Pozdější romány
Po období osobních ztrát se Pagnol začal věnovat autobiografickým románům založeným na svém dětství, počínaje knihami La Gloire de mon père a Le château de ma mère, vydanými v roce 1957. Později napsal druhou sérii, odehrávající se mezi provensálskými venkovany na začátku dvacátého století, která zahrnovala díla Jean de Florette a Manon des Sources, vydaná v roce 1962.