Krakov (oficiálně Královské hlavní město Krakov) je druhé největší a jedno z nejstarších měst Polska. Leží na řece Visle v Malopolském vojvodství a v roce 2025 v něm žilo 816 614 obyvatel, zatímco v jeho metropolitní oblasti 1 428 363 lidí. Město bylo oficiálním hlavním městem Polska až do roku 1596 a již dlouho patří k předním centrům hospodářského, akademického, kulturního a uměleckého života země. Jeho Staré Město bylo v roce 1978 prohlášeno za památku UNESCO, jednu z prvních lokalit, které toto označení získaly.
Počátky a středověký rozvoj












Krakov vznikl jako hradiště kmene Vislanů, lechitského kmene, přibližně v 8. století na Wawelském kopci. V roce 1038 se stal sídlem polské vlády za vlády dynastie Piastovců. Díky své poloze na obchodních cestách se ke konci 10. století stal předním obchodním centrem. Během mongolských vpádů ve 13. století bylo město vypleněno, poté bylo obnoveno a získalo městská práva podle vzoru magdeburského práva. Roku 1364 založil král Kazimír III. Krakovskou univerzitu, druhou nejstarší univerzitu ve střední Evropě.
Pozdější dějiny a kulturní odkaz












- a 16. století, za vlády dynastie Jagellonců, představovaly zlatý věk polského umění a vzdělanosti. Krakov ztratil svou roli hlavního města koncem 16. století, kdy se královský dvůr přesunul do Varšavy. Během druhé světové války z města nacistické Německo udělalo sídlo své Generální gubernie a židovské obyvatelstvo uvěznilo v ghettu, odkud mnozí byli deportováni do vyhlazovacích táborů. Město se vyhnulo zkáze. Dnes jeho gotické, renesanční a barokní dědictví, včetně Wawelského hradu a Hlavního náměstí, láká mnoho návštěvníků.
