Jung-le (1360–1424), vlastním jménem Ču Ti, byl třetím císařem čínské dynastie Ming, který vládl v letech 1402–1424. Byl čtvrtým synem zakladatele dynastie, císaře Chung-wua. Poté, co v tříleté občanské válce porazil svého synovce, císaře Ťien-wen, převzal trůn sám. Je připomínán přesunem hlavního města do Pekingu, podporou rozsáhlých učených a stavebních projektů a aktivní zahraniční politikou, jež zahrnovala námořní výpravy vedené Čeng Chem.
Vzestup k moci





Ču Ti obdržel titul knížete z Jen v roce 1370 a sídlil v Pching, dnešním Pekingu, kde střežil severovýchodní hranici. V osmdesátých a devadesátých letech 14. století se ukázal jako schopný vojevůdce a získal podporu vojáků. V roce 1399 povstal proti svému synovci a zahájil tažení Ťing-nan. Po třech letech bojů zvítězil a v roce 1402 se prohlásil císařem.
Vláda a úspěchy





Císař povýšil Pching na druhé hlavní město a zmenšil tak význam Nankingu. V letech 1407 až 1420 dohlížel na výstavbu nového hlavního města. Dohlížel také na obnovu Velkého kanálu, který zásoboval hlavní město a severní armády. Podporoval sestavení rozsáhlé Encyklopedie Jung-le a vyhnul se častým čistkám z vlády svého otce, což jeho správě zajistilo větší stabilitu. Jeho vojenská tažení proti Mongolům a v Đại Việt nakonec neuspěla.
