Julius z Novary byl kněz a misionář 4. století, který působil v severní Itálii. Narodil se v Aegině a je tradičně spojován s hornatou oblastí Novary. Historické záznamy, které mísí legendu se skutečností, naznačují, že mohl cestovat z Řecka do Říma, než se usadil u jezera Orta. Je často zmiňován společně se svým bratrem, jáhnem Juliánem, ačkoli nedávné archeologické důkazy potvrzují, že šlo o dvě odlišné osoby. Jeho misijní činnost je tradičně spojována se založením mnoha křesťanských kostelů v regionu.
Život a poslání
Podle tradice byli Julius a jeho bratr Julián vychováni v křesťanské víře. Údajně byli pověřeni císařem Theodosiem I., aby nahradili pohanské posvátné lokality křesťanskými místy uctívání. Legenda tvrdí, že postavili sto kostelů, včetně jednoho v Gozzanu zasvěceného svatému Vavřinci a druhého na ostrově zasvěceného svatým Petru a Pavlu. Zatímco některé rané záznamy sjednocují oba bratry, dnes jsou uznáváni jako samostatné historické osobnosti.
Uctívání a odkaz
Svatý je především uctíván na ostrově Isola San Giulio v jezeře Orta, který je po něm pojmenován již od 8. století. Jeho předpokládané ostatky jsou uchovávány v kryptě baziliky, která je mu zasvěcená. Je připomínán v Římském martyrologiu a jeho svátek se slaví 31. ledna. Jeho odkaz zůstává hluboce spojen s náboženskou historií oblasti jezera Orta.