James A. Garfield (1831–1881) byl 20. prezidentem Spojených států amerických, který ve funkci působil od března 1881 až do své smrti v září téhož roku, poté co byl v červenci postřelen. Byl kazatelem, advokátem a generálem v občanské válce a devětkrát byl zvolen do Sněmovny reprezentantů Spojených států, je jediným členem Sněmovny, který byl během svého působení zvolen prezidentem. Historikové jeho krátké prezidentování obvykle hodnotí jako podprůměrné, někteří však oceňují jeho postoje proti korupci a ve prospěch občanských práv.
Mládí a kariéra











Garfield se narodil v chudobě v srubové chatě v Ohiu a po předčasné smrti otce jej vychovávala matka. Po absolvování Williams College v roce 1856 studoval práva a stal se advokátem. Působil také jako kazatel v hnutí Restoration Movement a byl prezidentem Western Reserve Eclectic Institute. V roce 1859 byl zvolen za republikány do Senátu státu Ohio a později sloužil jako generálmajor armády Unie během americké občanské války.
Kongres a prezidentství











Garfield byl zvolen do Kongresu v roce 1862 a proslul jako zdatný řečník, který důrazně podporoval zlatý standard. Na republikánském národním sjezdu v roce 1880 jej delegáti zvolili jako kompromisního kandidáta a těsně zvítězil ve volbách na prezidenta. Jako prezident prosazoval výkonnou moc, očistil poštovní úřad od korupce a navrhl reformy státní služby, které Kongres schválil jako zákon Pendletona z roku 1883.
Atentát a odkaz











Dne 2. července 1881 byl Garfield postřelen Charlesem J. Guiteauem, klamným uchazečem o úřad. Zemřel 19. září na infekce spojené s jeho zraněními a nástupcem se stal viceprezident Chester A. Arthur. Kvůli jeho krátkému funkčnímu období a absenci významných změn za jeho vlády jej historikové obvykle řadí mezi podprůměrné prezidenty, nebo jej z hodnocení zcela vynechávají.
