Bitva u Grunwaldu se odehrála 15. července 1410 během polsko-litevsko-řádové války, známé také jako (první) bitva u Tannenbergu nebo bitva u Žalgirisu. Spojenectví Polského království a Velkoknížectví litevského, vedené králem Władysławem II. Jagiełłou a velkoknížetem Vytautasem, rozhodně porazilo Řád německých rytířů pod vedením velmistra Ulricha von Jungingena, jehož vedení bylo z velké části pobito nebo zajato. Bitva patřila k největším v pozdně středověké Evropě a je považována za jedno z nejdůležitějších vítězství v dějinách Polska i Litvy.
Důsledky











Ačkoli byl Řád poražen, později odolal obléhání hradu Malborku a v roce 1411 při míru v Toruni ztratil jen malé území. Další územní spory pokračovaly až do Melnského míru roku 1422. Řád už nikdy nezískal svou bývalou moc a finanční břemeno válečných reparací vyvolalo vnitřní konflikty a hospodářský pokles v jeho zemích. Bitva posunula rovnováhu sil ve střední a východní Evropě a znamenala vzestup polsko-litevské unie jako dominantní regionální politické a vojenské síly.
Pojmenování a paměť










Místo bitvy se tradičně kladlo mezi tři vesnice, avšak výzkum švédského historika Svena Ekdahla a archeologické výkopy v letech 2014 až 2017 ukázaly, že leželo jižně od Grunwaldu. Bitva má tři běžné názvy, z nichž každý je spjat s jiným národem. Po staletí byla v Polsku, Litvě, na Ukrajině a v Bělorusku znovu interpretována jako symbol národní hrdosti a odporu vůči cizím útočníkům. Ve dvacátém století byla využita v nacistické německé a sovětské propagandě a poválečtí historikové se přiklonili k vyváženějšímu odbornému hodnocení.
