Adolfo Barberis byl italský katolický kněz narozený v Turíně v roce 1884. Dlouhá léta působil jako osobní asistent turínského arcibiskupa, později vyučoval a věnoval se podpoře žen v domácí službě. V roce 1921 založil Sestry křesťanské služby, aby poskytovaly vzdělání a morální vedení ženám hledajícím zaměstnání. I přes profesní izolaci a pomluvné obvinění po smrti svého mecenáše zůstal oddaný své náboženské misi až do své smrti v roce 1967.
Život a působení
Po dokončení teologických studií byl Barberis vysvěcen v roce 1907. Působil jako blízký spolupracovník kardinála Agostina Richelmyho, doprovázel ho dokonce na konkláve. Jeho rozmanité působení zahrnovalo vyučování posvátnému umění v seminářích a působení jako kaplan v vojenské nemocnici. Po smrti svého patrona se setkal s potížemi u svého nástupce, kardinála Fossatiho, kvůli nedorozuměním ohledně jeho práce a neopodstatněným obviněním z jeho vlivu v arcidiecézi.
Založení a pozdější léta
Motivován sociálními výzvami, kterým čelily ženy během první světové války, Barberis založil svůj náboženský řád, aby pomáhal domácím pracovnicím. Jeho pověst byla nakonec obnovena díky podpoře kardinála Michele Pellegrina. V posledních letech života trpěl vážnými zdravotními problémy, včetně několika operací, a nakonec se odešel do mateřského domu své kongregace, kde zemřel v Turíně.
Uctívání
Proces jeho blahořečení začal v Turíně v roce 1995, kdy byl prohlášen za služebníka Božího. V roce 2014 jej papež František prohlásil za ctihodného poté, co potvrdil, že žil životem hrdinské ctnosti. Jeho náboženský řád, který se od té doby rozšířil o domy v Mexiku a Kolumbii, pokračuje v jeho odkazu služby.