Adam Michnik je polský historik, esejista, bývalý disident a veřejný intelektuál, spoluzakladatel a šéfredaktor deníku Gazeta Wyborcza. Narodil se roku 1946 ve Varšavě do rodiny komunistických aktivistů a během antisemitských čistek v roce 1968 se stal odpůrcem komunistického režimu. Za svou opoziční činnost byl několikrát uvězněn a zásadní roli sehrál i při jednáních u kulatého stolu v roce 1989, jež vedla k volbám, které vyhrála Solidarita. Od té doby zůstává vlivný především díky žurnalistice.
Raná opozice


Michnik se v šedesátých letech angažoval v studentských kruzích a v roce 1968, po krizi vyvolané zákazem divadelní inscenace Dziadů, dramatu Adama Mickiewicze, byl vyloučen z Varšavské univerzity. Odsouzen byl ke třem letům vězení za výtržnictví a roku 1969 byl na základě amnestie propuštěn. Později mu bylo umožněno dokončit studium dějepisu, které završil v roce 1975 v Poznani, a zapojil se do Výboru na obranu dělníků, jedné z nejznámějších opozičních skupin sedmdesátých let.
Role v Solidaritě

Během osmdesátých let Michnik radil odborovému hnutí Solidarita a psal do podzemních publikací. Poté, co generál Wojciech Jaruzelski v roce 1981 vyhlásil stanné právo, byl internován a uvězněn, a později si odseděl druhý trest poté, co se pokusil zorganizovat stávku v gdaňské loděnici. V roce 1988 se připojil k poradnímu okruhu Lecha Wałęsy a podílel se na plánování jednání u kulatého stolu v roce 1989.
