Wulfhilda byla abatyškou benediktinských klášterů Barking a Horton v 10. století. Narodila se kolem roku 940 v rodině šlechtice z Wessexu a byla vychovávána v klášteře Wilton. Kolem roku 970 se stala představenou kláštera Barking. Její vedení bylo poznamenáno významným růstem, včetně darování dvaceti vesnic jejímu klášteru a založení nové priorie v Kentu. Navzdory období exilu se nakonec vrátila, aby opět vedla svou komunitu.
Život a služba
Po jmenování králem Edgarom dohlížela Wulfhilda na období rozmachu kláštera Barking. Podle záznamů byla svržena královnou Ælfthryth a strávila dvacet let v exilu v Hortonu. Po svém návratu do Barkingu byla známá svou pokornou službou sesterkám, vykonáváním prací jako sběr dřeva a příprava jídla. Často také rozdávala almužny chudým před dveřmi kláštera.
Uctívání
Wulfhilda je uznávána jako svatá v katolické církvi a je uctívána 9. září. Byla pohřbena v klášteře Barking po boku dvou dalších svatých, Hildelithy a Ethelbergy. Její odkaz zachovala její nástupkyně Leofflǽd a její život dokumentoval Goscelin ze Saint-Bertinu, který zdůraznil její laskavý charakter a oddanost potřebám jejích sester.