Witold Pilecki (1901–1948) byl polský jezdecký důstojník, zpravodajský agent a velitel odboje během druhé světové války. V roce 1940 se záměrně nechal Němci zajmout, aby byl odvezen do Osvětimi a mohl odtud organizovat odboj zevnitř. Tam vybudoval tajné hnutí se stovkami vězňů a propašoval ven podrobné zprávy o německých zvěrstvech. Po válce zůstal věrný londýnské exilové vládě, byl však v roce 1948 zatčen a popraven komunistickými úřady Polska.
Mládí a vojenská služba



Pilecki se narodil v roce 1901 v Olonci v Karélii, tehdy v Ruském impériu, v polsky mluvící šlechtické rodině. Jako mladík se v Vilniusu zapojil do tajného polského skautingu. Po první světové válce bojoval v polsko-sovětské válce v jezdeckém oddílu, který se zúčastnil bitvy u Varšavy. V meziválečném období postupoval v jezdecké hierarchii, spravoval rodinné panství a byl amatérským básníkem a malířem. V roce 1938 obdržel Stříbrný kříž za zásluhy.
Mise v Osvětimi


Poté, co Polsko napadla v roce 1939 německá vojska, Pilecki spoluzaložil odbojové hnutí Tajná polská armáda. V roce 1940 se nechal zajmout a poslán do koncentračního tábora Osvětim, aby do něj pronikl. Uvnitř zorganizoval odbojovou síť, která vzrostla na několik stovek vězňů, a tajně psal zprávy o německých zločinech v táboře. Ty byly propašovány do velitelství Zemské armády a sděleny západním spojencům. Z tábora utekl v dubnu 1943.
Poválečné zatčení a odkaz


Pilecki bojoval v roce 1944 ve Varšavském povstání a později byl držen v německém zajateckém táboře. V roce 1945 se vrátil do komunistickým režimem ovládaného Polska, aby podal zprávu exilové vládě, a napsal podrobný záznam o svých zkušenostech z Osvětimi pro případ, že by zemřel. V roce 1947 byl zatčen, podroben mučení a politickému procesu a v roce 1948 popraven ve Varšavě. Jeho příběh zůstal po desetiletí z velké části neznámý, dokud jej po pádu komunismu výzkum neodhalil.
