Wiching byl benediktinský mnich a východofranský církevní hodnostář, který působil jako první biskup nitranský ve Velké Moravě. Narodil se ve Švábsku a působil jako rádce krále Svatopluka I. Předtím byl biskupem pasavským. Jeho církevní kariéru definovala role podřízeného arcibiskupu Metoději, s nímž však často vedl spory ohledně liturgických praktik. Po smrti Metoděje znovu získal vliv v regionu a po pádu Velké Moravy se stáhl do ústraní.
Církevní kariéra
Po působení s Janem z Benátek byl Wiching jmenován biskupem ve Velké Moravě. Cestoval do Říma, kde ho papež ustanovil biskupem nitranským. Byl významnou postavou na dvoře Svatopluka I., kde působil jako poradce. Jeho působení bylo poznamenáno významnými teologickými a politickými spory, zejména ohledně používání slovanského jazyka v náboženských obřadech ve srovnání s tradiční latinskou liturgií.
Konflikty s Metodějem
Wiching je známý svými intenzivními spory se svatým Metodějem. Podle záznamů svatého obvinil z hereze za konání bohoslužby v staroslověnštině. Tyto napětí vedly k právním odvoláním v Římě, které měly za následek období, kdy byl Wiching zbaven úřadu a později znovu jmenován. Jeho vliv nakonec přispěl k papežským rozhodnutím, která omezila používání slovanštiny v sakramentech, a to pouze na kázání pro laiky.