Vilbert byl arcibiskupem kolínským v 9. století, vedl kolínské arcibiskupství od roku 870 až do své smrti v roce 889. Původně byl knězem v Kolínské katedrále a byl jmenován arcibiskupem, aby zabránil králi Karlovi Plešatému v dosazení vlastního kandidáta. Jeho rychlá vysvěcení, podpořená duchovenstvem a papežem Hadriánem II., zajistila, že diecéze zůstala pod vlivem krále Ludvíka Německého. Během svého působení se orientoval v složitých politických napětích mezi franskými panovníky a čelil významným výzvám, včetně nájezdů Vikingů a územních sporů.
Církevní kariéra
Po sesazení arcibiskupa Gunthera byl Vilbert v roce 870 zvolen jeho nástupcem. Pracoval na obnově katedrály, která byla znesvěcena, a znovu ji zasvětil svatému Petru. Rozšířil také prostory katedrály, aby mohla hostit důležité shromáždění, jako byl provinční synod konaný v roce 887. V roce 875 obdržel paliem od papeže Hadriána II., což potvrdilo jeho postavení v církevní hierarchii.
Politické působení
Vilbert hrál roli v mocenských bojích mezi Západní a Východní Frankou. Vedl vyslanectvo německých biskupů na synodu v roce 876, aby se zasadil o dědické právo Ludvíka Německého. Působil také jako ochránce Ludvíka Mladšího odhalením překvapivého útoku plánovaného Karlem Plešatým. Podílel se také na diplomatických snahách o nastolení míru po smrti vůdce Vikingů Godfrida.
Uctívání
Vilbert je uznáván jako světec v katolické tradici a je vzpomínán pro své vedení v období intenzivních politických a vojenských otřesů. Byl prvním arcibiskupem pohřbeným v Kolínské katedrále, což je významný moment v historii arcibiskupství.