Victricius byl biskvem rouenským v 4. století, misionářem a spisovatelem. Narodil se v Galii římskému vojákovi, zpočátku sloužil v armádě, ale opustil svou službu kvůli své křesťanské víře. To vedlo k jeho potrestání zbičováním a trestu smrti, kterému unikl. Následně se věnoval šíření křesťanství mezi různými kmeny v oblastech jako Flandry, Hainault a Brabantsko a nakonec působil jako biskup rouenský přibližně od roku 386 nebo 393 až do své smrti v roce 407.
Život a působení

Během svého působení jako biskup čelil Victricius obviněním z hereze, ale byl obhájen papežem Innocentem I. Cestoval také do Británie, aby řešil doktrinální spory v oblasti, kterou popsal jako divokou a pohanskou. V roce 396, poté co obdržel relikvie od Ambrože Milánského, napsal kázání De Laude Sanctorum (O chvále svatých). Toto dílo oslavovalo příjezd svatých ostatků a zmiňovalo další relikvie již uložené v Rouenu, včetně těch svatého Jana Křtitele a Ondřeje.
Uctívání

Je uznáván jako světec v katolické a ortodoxní tradici a je uctíván 7. srpna. Jeho odkaz náboženského vůdce a autora zůstává spojen s jeho úsilím o zavedení křesťanské praxe v Galii a Británii.
