Veronika Giuliani byla italská mystička a jeptiška řádu kapucínských klaristek, která žila v letech 1660 až 1727. Narodila se v Mercatello sul Metauro a ve věku 17 let vstoupila do klášteru v Città di Castello, kde později působila jako abatyše. Nejlépe je známá svou intenzivní oddaností Umučení Páně, která vyústila v přijetí stigmát. Po své smrti ji katolická církev uznala za svatou a její duchovní odkaz stále ovlivňuje různé náboženské komunity.
Klášterní život
Po vstupu do kláštera Veronika vykonávala různé funkce, včetně práce v ošetřovně a kuchyni. Více než tři desetiletí vedla novicky a později jedenáct let řídila komunitu jako abatyše. Byla známá svým praktickým vedením, zlepšila životní podmínky v klášteře rozšířením pokojů a instalací vnitřního vodovodu. Během svého náboženského života udržovala podřízený postoj ke svým duchovním rádcům.
Mystické zážitky
Její hluboké spojení s utrpením Krista vedlo k fyzickým projevům stigmát, včetně ran na těle a trnové koruny na čele. Tyto zážitky jí způsobovaly značné utrpení, a její biskup ji podrobil přísnému pozorování, aby ověřil autenticitu těchto jevů. Jakmile byly znaky potvrzeny, bylo jí povoleno pokračovat v plnění svých běžných povinností v komunitě až do své smrti v roce 1727.
Uctívání a odkaz
Papež Řehoř XVI. ji svatořečil v roce 1839. Její původní ostatky byly ztraceny při povodni, ale její relikvie jsou v současné době uloženy v realistické figurě. Její vliv se rozšířil i mimo Itálii, zejména inspiroval založení kongregace v Libanonu. Kostel jí zasvěcený byl vysvěcen v Ksaibe v Libanonu v roce 2016, což je první takové zasvěcení mimo její rodnou zemi.