Vasilij z Parie byl biskupa města Parie v 9. století, které patřilo do metropole Kizikos. Během období ikonoklasmů v Byzantské říši zůstal neochvějným zastáncem uctívání ikon. Vzdoroval císařským dekretům tím, že nedovolil ikonoklastům vstoupit do své diecéze, a vyhýbal se s nimi kontaktu. Kvůli svému odmítnutí zničit svaté obrazy se musel potýkat se značným pronásledováním. Jeho církevní působení zahrnovalo zejména vedení budoucího patriarchy Ignáce, kterého postupně vysvětil do různých stupňů služby.
Život a působení

Historické záznamy o jeho životě se nacházejí v desetiletých zdrojích, jako je Synaxarion konstantinopolské církve. Přestože konkrétní císaři, pod kterými sloužil, nejsou jmenováni, jeho spojení s Ignácem naznačuje, že jeho působení probíhalo během druhé fáze ikonoklasmů. Je uznáván jako vyznavač pro svou neochvějnost během těchto náboženských konfliktů.
Uctívání a umění

Pravoslavná církev si ho připomíná 12. dubna (25. dubna). Ikonografické tradice, včetně osmnáctého století průvodce, ho popisují s rysy podobnými syrským typům, často s ikonou Spasitele a dokumentem. Liturgické obřady pro něj se liší v závislosti na různých typikonech, moderní řecké tradice však zahrnují troparion.
