Valerián byl arcibiskupem akvilejským od roku 369 až do své smrti v roce 388. Během pozdní římské éry se snažil obnovit katolickou kontrolu ve své diecézi po působení svého předchůdce Fortunatiána. Byl významným vůdcem ortodoxní frakce během koncilu v Římě, kde se postavil proti ariánství. Díky jeho vedení se Akvileja stala důležitým centrem pro obranu nikénské víry proti heretickým skupinám v okolních oblastech.
Církevní kariéra

V roce 381 svolal Valerián koncil v Akvileji s cílem bojovat proti zbývajícím ariánským skupinám v balkánské a dunajské oblasti. Přestože císař zabránil účasti východních biskupů, pod vedením Ambrože Milánského se shromáždilo třicet pět biskupů z oblastí kolem řeky Po, Dunaje a Jaderského moře. Tato shromáždění odsoudila několik ariánských vůdců a vydala dopisy císařům, aby potvrdila jejich závazek k ortodoxii. Tato událost také pomohla etablovat Milán jako církevní metropoli.
Uctívání

Katolická církev ho uznává jako svatého a jeho svátek se slaví 27. listopadu. Jeho ostatky jsou uchovávány v katedrále v Udine. Římský martyrologium zmiňuje jeho obranu katolické víry v Ilýrii a jeho úsilí o organizaci duchovenstva a laiků pro život ve společenství.
